Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na Islandu puká země a síla sopečné aktivity znovu nabírá na významu. Jako mnoho zdejších kapel, jsou i Nyrst fascinováni přírodními úkazy vlastní domoviny, a toto se pak snaží zachytit i hudební formou. V jejich případě temným a melodickým black metalem. Druhý díl jejich diskografie se jmenuje Völd a od svého předchůdce se na první poslech odlišuje. Tam, kde debut Orsök lpěl na hlubším vyznění atmosférického blacku, si druhé album hledá místo jinde. Je zvukově čistší, otevřenější. Prostor Nyrst se zvětšuje a jejich epika se může víc nadechnout. Kapela vytáhla svůj projev z hlubin na zemský povrch a snaží se zachytit, jak jejich melodie zní v tomto prostředí. A výsledek je časem až nakažlivý.

Můžeme jej brát jako progresivnější, nebo zkrátka jako další vývojový stupeň kapely. Tento přístup je určitě svěží v tom, jak o sobě kapela uvažuje a kam se chce posunout. Nyrst se stylově nemění, jen jsou dál od atmosférického blacku a blíž novým výzvám. Jejich výpravná nátura a hlad po melodiích zůstává. K poslechu jsou tak dvě možnosti, jak si nechat Nyrst vrýt do paměti. Hlubším a zatěžkanějším způsobem, nebo naopak ve vzdušnějším módu. Já mám rád obě a záleží vyloženě na náladě, kudy se s Nyrst vydám. Čeho si cením na obou nahrávkách, je jejich zvuk a dynamika. Po této stránce mi poslech obou alb naprosto vyhovuje, až lahodí. Člověk je dnes zvyklý slyšet ledacos a u Nyrst najde zvukové sdělení v klidnějším režimu.

Völd dává vale obskurní formě melodického blacku a nechává jej rozehrát v mnoha vrstvách. Album si udržuje svou trvanlivost, a i když má své vyloženě silné momenty, ty nejsou natolik dominantní, aby se zbytek materiálu krčil v jejich stínu. Nyrst nahráli vyrovnanou desku bez hlušších míst. Hudebně vykročili kupředu za čistším projevem, což ale nijak nenabourává celkově stále hřmící a typicky studenou atmosféru alba. Nyrst jsou ostrované každým coulem, jen dali své ponuré hudbě kultivovanější tvář. Völd je typ alba, kterému je dobré dopřát čas. Pomalu rozkrývá svůj příběh a odhaluje zprvu utajená místa. Je to bouře, jsou to obsidiany ukryté v proláklinách, ale taky proces sebepoznání a inteligentní forma černého umění.

Völd nestojí na neprostupnosti a zarudlých očích riffující bestie. Láká nás dál svým pojetím založeným na podzemní přístupnosti. Je variabilní, je přizpůsobivé. Nebavíme se jen o atmosférické touze dívat se dál, než dovolí těžké mraky nad ostrovem. Je to i o vokálech, které jsou také otevřené různým polohám. Správně reagují na tužší a naopak klidnější místa. Naprosto si je užívám a pořád si všímám, jak mě umí překvapit. Tahle deska je o rovnováze a daří se jí to mít pod kontrolou. Na Islandu puká země a druhé album Nyrst je u toho. Vše důvěrně zachycuje a nabízí svůj pohled na přírodní sílu, která se jen tak nevidí. Chytře balancuje na hraně kráteru, soustředěné a zvráceně epické. Album, které nabídne zkušenou severskou jízdu v zemi bez stromů a chuť se tam pořád vracet. A já se vracím rád.