Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Bavorští Nihilation jsou novým pojmem v metalovém slovníku, ale zatím se jeví jako nadějná kapela. Svým prvním albem, které vyšlo pouze v digitální podobě a na vlastní náklady, si získali moji pozornost, protože znějí – neptejte se mě proč – zajímavě.

Debutním albem nazvaným A Misanthrope´s Guide To The Planet se Nihilation upřímně zpovídají ze svého obdivu k blacku, přičemž se vůbec nesnaží hrotit rychlostní limity a klanět se mrazivým bohům odněkud ze severu. Po většinu času si udržují dýchatelné střední tempo, kterému často utíkají nenechavé nohy bicmena Erica, ale nezdá se, že by docházelo k nějakému nedorozumění. Tahle dvojrychlostní metoda nebudí rozpaky a hezky šlape.

Za mikrofonem se střídá Jin a Jang, Anna s Carstenem. Hluboký Carstenův growl odpovídá obecným standardům, ovšem chorobně nachlazený hlas Anny Nihil připomíná bestie typu Onielar z Darkened Nocturn Slaughtercult nebo naší Dahlien z Corona Lantern, i když do první jmenované jí chybí zepár stupňů zavilosti. Avšak i tahle poběhlice si přes doslova mrtvolný výkon zachovává prima vzhled a šmrnc.

Nihilation si nepotrpí na prázdná gesta, hlaveň jimi ovládaného tankového kanónu míří přesně do zřídel alternativních nápadů, ze kterých sálají myšlenky vlastní filosofie. Skladby se skládají jak z tvrdé rudy, tak z éterických vln nesených možná podvědomím, možná cílenou seancí. Vyniká smíření a soulad člověka s okolím, kde vládne respekt na jedné straně a svrchovaná vůle na straně druhé. Tenhle dojem je v rozporu s obalem desky, na kterém odpočívá porouchaný tank. Že by skrytý hold ikonám Marduk? Militantní vyznění obálky v porovnání s hudebním obsahem je jedním z překvapení, která "průvodce" nabízí.   

V první polovině alba cítím spřízněnost a respekt ke krajanům Nocte Obducta a je to hodně silný dojem. I Nihilation totiž rádi sahají po akustických, uvolněných vyhrávkách, které rozbíjí metalový oltář postavený už jakýmsi automatismem. Jemná, malebná basová linka hladce podpírá cvrlikající kytary, které vítají každý posun k měkčímu výrazu kapely. Jistě, Nihilation jsou především metal, ale byla by chyba je takto okleštit. V jejich okolí se roztahuje mrak rozjímavé nálady hodící se spíš k rockovému nebo folkovému podání. Melodie se otvírají jako květy citlivé energie, kterou obklopují palisády dravých kytar. V jejich sevřeném kordónu se zjemnělé myšlenky poslušně vrací blíž k pratotemu blackové syrovosti. Typická je The Raven, která má kořeny v blackovém marastu, ale protínají se v ní melodické linky připomínající norské In Vain i akusticky zahrané pasáže, které jakoby se ztratily na čundru právě s Nocte Obducta. V titulní skladbě objevuji stopy avantgardní školy projevující se hlubokým mručením, které znervózňuje poklidné vlnění basy a skoro veselou melodii. Je to krok zcela mimo očekávání, pokus o vzrušení, kterému to vyšlo.

Silných argumentů je hodně, mínusem je ovšem celková nevyrovnanost. Album boduje jednotlivými salvami, ale jako celek se moc netváří. V druhé půli desky moje pozornost dostává trhliny, prvotní nadšení zvolna hasne a nastává vystřízlivění. Je vidět, že Nihilation ještě nemají vše pevně v rukou a čeká je další cesta směrem ke zlepšení. I tak zůstávám optimistou, protože debut nabízí zcela nové pohledy na omšelé horizonty.