Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Obscurity - Vintar

ObscurityVintar

Mox8.3.2015
Zdroj: CD // promo od agentury Sure Shot Worx // mp3
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Nenadchne a urazí snad jen tím, že skoro nic nenabízí. Je to v podstatě kvalitně zpracované stokrát vyřčené severské poselství ve stokrát totožném provedení. Srovnatelné parametry mívá odpověď politika na otázku - mnoho prázdných slov.

Když jsem přijal nabídku napsat recenzi na desku Vintar od německých metalových vikingů Obscurity, neměl jsem sebemenší potuchy, jaký bič si na sebe pletu. Hlavním viníkem, proč mám víc jak měsíc skluz, je Vintar sám ve své obludnosti. Tím nechci popisovat dojem, nýbrž celkový rozsah, její velikost. Evokovala mi mnoho pocitů a tím prvním byla bezradnost. Vlastně ani po sepsání této recenze nevím, co si o desce pořádně myslet.

 

Desku uvádí a ukončuje černokněžnické zaříkávání. Po jeho úvodní části následuje kytarový part á la Amon Amarth a vokálové nasazení Heaven Shall Burn. Přibližně takovéto propojení v určitých kombinacích a modifikacích jdou spolu dál, ale zdá se, že ještě před půlkou jim dochází dech. Sem tam se objeví i nějaký pohanský motiv (Nebelwelt), naopak "Field der Ehre" mi evokuje línější verzi "Vi Åpner Porten Til Helvete" z dílny Carpathian Forest.

 

Ať se snažím, jak se snažím, nabývám dojmu, že svým uchopením a zpracováním nedává deska prostor popustit uzdu fantazii a vnímání a bez většího zaujetí skončí rychle, jak náhle začala. Posluchači se nenabízí nic neobvyklého. Celá nahrávka je úhledná, dobře zabalená, ale je to furt "jen kostka", souměrná, zcela pravidelná, jednobarevná a zcela bez pohybu.

 

Tematicky je Vintar pevně zaryt do tradičních starogermánských motivů se všemi mytologickými světy, bytostmi a tradičními příběhy. Stačí se podívat na seznam skladeb a je jasné, o čem a jak se bude pět. Na staré pořádky je nahlíženo jako na éru správného a jedině pravého, a proto by bylo fajn se k nim zase vrátit - zní mezi řádky z úst Obscurity. V důsledku se dá celkové uchopení pojmout jako vize symbolické jednoty opírající se o patřičnou sebereflexi spolu se odkazem na staré germány v podobě nové komunity. Pro ni zákonitě přichází prostor po ragnaroku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 25.3.15 17:20

Enslaved byli vždycky pokrokoví, s každou novou deskou ušli notný kus cesty dál a v jejich novodobé diskografii nenajdeme dvě sobě podobná alba. Ač nová deska rozhodně není špatná a v podstatě jí nemám co vytknout, tak se stejně nemohu ubránit dojmu, že kapela našla svůj směr už na Ruun a krom jednoho výletu bokem (Vertebrae) se v podstatě drží stejné šablony a jen obměňuje ingredience. Ač jsou Ruun, Axioma, Riitiir i In Times zcela odlišné desky, jakoby Enslaved už neměli kde brát a chtěli se raději usadit tam, kde je jim momentálně dobře. A když nad tím tak přemýšlím, tak jsem za tohle vlastně moc rád, protože mě poslední desky Enslaved moc baví a ke všem se s chutí vracím.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky