Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Moderně deathmetalová úderka ze Švýcarska a vlastně v osobě basáka i Brazílie, Omophagia brázdí scénu dlouhých třináct let a aktuální deska s prapodivným názvem 646965 je už třetí v pořadí. Do širšího podvědomí se doposud nedostala, byť už od první nahrávky je zřejmé, že potenciál růstu kapela v sobě má. Předpokládám, že většina si Omophagiu zapamatuje stejně jako já až ve spojitosti s turné s velikány stylu Nile a Hate Eternal, kterým předskakovali. Vstupenkou do extra ligy byl kontrakt s respektovaným labelem Unique Leader Records, díky kterým se hudba těchto výborných muzikantů dostala do světa.

Tohle je moje první zkušenost s hudbou švýcarských techniků a poté, co jsem okusil předchozí nahrávky, jsem rád, že jsem se k nim dostal až teď. Debut byl obyčejný death s dětskými nemocemi, druhé album výborné, ale minulo by mě, avšak 646965 je přesně to pravé ořechové, na co mám chuť. Pečlivě vyvážená esence technické pečlivosti a hračičkosti s brutálními výjezdy a melodickými vstupy podpořená příjemnou barvou nástrojů i hlasu growlera Beniho. Zaregistroval jsem příměry k Decapitated či dokonce Fleshgod Apocalypse… No, to asi ne. Já si vzpomněl na vynikající Archspire. Přičemž Omophagia se drží více deathového kopyta a v podstatě i přímočařejší stavby kompozic, které ocení nejen profesoři prestižních hudebních škol. Hehe! Na své si přijdou rovněž fans Fallujah a prvních dvou desek Beyond Creation. Tím naznačuju dost. Čekat tedy lze špičkové výkony, grandiózní rytmiku a výborný growl. V neposlední řadě je potřeba vytáhnout nevtíravé melodie.

Je příjemné, že každý song má svoji vlastní strukturu a do celku zapadá a nesplývá. Obdivuju třetí Evolve, která se po řádném úvodu rozjede do masívních houpanců s temnou sólovou vyhrávkou. Kapela vůbec ráda skáče mezi chytlavými momenty, riffovanými a frázovanými skákačkami a osvobozujícími vstupy. Nathrashlá rubanice Mortal Dissociation uchvátí kytarovými hrátkami se strunami i mašinkami. Kytarový tandem Mischa a Hiqui své nástroje skvěle ovládá. V klidu přeskakují mezi sólovými výjezdy, kily nebo jakými kejkly s tremoly. Nothing Special se zdá být normálnější vypalovačkou. Ovšem jen do první minuty. Pak se mi ze zasekávaček a rytmických změn zatočí hlava.

Omophagia nám vyrostla a je z ní dospělý, samostatný a velice schopný jedinec. Z obyčejné kapely se stala nevšední. 646965 je radost poslouchat. Myslím si, že si na své přijdou nejen fanoušci progresivního a technicky těžkého umění. Omophagia do svých hrátek propašovala i kus old schoolové chuti a poctivých nakládaček. Melodické vstupy nemusí být překážkou milovníkům smrtící zábavy. Nejsou časté a nepatří do balíčku podlézavých a sladkých. 646965 je osvěžujícím příspěvkem široširé deathové rodiny, kterou možná zatím neobohatili něčím neslýchaným, ale nakročeno k zajímavým zítřkům určitě má.