Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
One Morning Left - Panda Loves Penguin Vol.2

One Morning LeftPanda Loves Penguin Vol.2

Michal Z15.7.2009
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Hudba, která se netváří vážně, spíše se jí protagonisté baví a sypou ji do nás s velkým nadhledem, vtipem a chutí.

Finsko, nevyčerpatelná to líheň. One Morning Left představují další vrh - generaci mladých, přesto hudebně vyzrálých jedinců. Kapelu předchází vynikající koncertní pověst a po seznámení se s tvorbou na jejich prvním velkém CD, si to dokáži živě představit. Hudebníci, kterým ještě neoschlo mléko na ksichtu, do nás pumpují variaci provařeného emocoru, nebo chcete-li metalcoru. Vlivů a výpůjček je nekonečně mnoho. Za chvíli si nemůžete býti jistí, jaký zvrat, stylový kotrmelec, nebo archaický motiv na klávesy vás překvapí. Jednoduše by se to dalo charakterizovat jako srážka šílenější polohy Waltari s momentálně frčícími emo-core-metalovými styly.

 

Z alba se tyčí odvaha postavit části skladeb na čistých tanečních rytmech, střídaných math-core prvky, vzápětí na vás pěje milý chlapec v nažehlené košili, o píď dále se vysypou všechny vokální sračky. Někdy jde dokonce o přesahy do death coru. Typické reprezentanty této typologie najdete v playlistu pod čísly 3 a 9. Tady zažívám závany příjemné čerstvosti a hravosti, pověstného nadhledu, lehkosti a vize, kam směřovat a jak vše rozmanité poskládat.

 

Přestože jsem kojený na jiných stylech a vykovaný jinými formami tvrdých žánrů, hudbu One Morning Left si náležitě vychutnávám. Ještě v otvíráku pochybuji, co že to vlastně hraje. Bojím se dalšího konfekčního kusu, sice s jistými náznaky netuctovosti, přesto je skladba orientovaná spíše na rádiovou prezentaci kapely. V následujícím pokusu nás mladíci ze severu vezou pomalejší, přesto silně chytlavou a nápaditou krajinou, střídanou ostrými výpady k hrubým vokálním přestřelkám. Pánové, smekám klobouk, není to nic převratného, ale já se bavím, hýbu se.

 

Mešuge elektro song „Out Ronique“ kombinuje staré disco melodie a celkově tento pokus zní jak herní automat, stojící v maringotce u kolotočářů, kdysi v pravěku. Vše je ke konci stylově rozstříleno salvou, vtipně proloženou synťáky. Nevím a stále bádám, proč mě tato hudba tak bere? Dementním, nebo je tak sexy? Neštítí se udělat song doslova v math-coru a do toho nakydat líbivé melodické vokály; ne, na této placce nemáte čas na nudu, vše je pečlivě vyvážené, po „sračkovitých“ melodiích, přichází scream vokál a tradiční mlynice.

 

Předpokládám, že všichni příznivci mající rádi staré Linkin Park, by mohli v této sebrance nalézt nové koně a zalíbení. Pánové jsou na tom skladatelsky i instrumentálně dobře. Jen aby je šoubyznys nesemlel…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky