Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vítat neznaboha Moriese na stránkách s ampliónem v erbu není zrovna vhodné. Hned tři nahrávky Gnaw Their Tongues, které daly black metalu řádný klistýr, byly podrobeny uchu a klávesovému verdiktu kolegy Bhuta. Ovšem Mories není mužem jedné kapely, nýbrž zrychleně se přesouvajícím medikem, který je nápomocen s řešením mnoha dalších ošklivých zranění na hudebním poli. Jedním z takových je nehezké zacházení s metalovým osudem Cloak Of Altering. Jak se mu vůbec takový autor mohl narodit...

Pod emblémem Cloak Of Altering vyšlo doposud pět řadových nahrávek, z nichž ta poslední souvisí s těmito řádky. I Reached for the Light That Drowned in Your Mouth je experimenty prošpikovaný (black) metal, v němž dominuje chlad elektroniky s přechody do melancholie a poslouchatelné deprese. Někdy dokonce slyším ozvěny Lifelover (např. v Adding Dimensions For Osmosis) a jim podobných, ale je to jen jeden z mnoha pocitů, které se z po okraj zamíchané omáčky dostanou na talíř.

Uvnitř zdánlivé nesourodosti je zkažená krása, která dostala pořádně za vyučenou a její ostatky se pořád válí na nádvoří zapovězeného zámku, který je na obalu a jehož pánem je šílený manipulátor a psychicky narušený člověk. A tahle krása je slyšet, je to ona, kdo vás dostane z nepříjemností a kdo dodá člověku odvahy prohlásit, že Cloak Of Altering jsou poslechově příjemná záležitost na bázi přátelství často se opakujících setkání.

Je to vlastně taková přijatelná nepřístojnost. Mnoho souvislých klasicky (black) metalových pojednání na desce nenajdete, ovšem jejich po různu sesmolených mutací je tu nadplán. A když už se zdá, že se veškerý experiment v chaos obrátí, přijde melodická a přehledná vsuvka. Znovu a zase. Někdy se ale čeká déle, než by si každý z nás zasloužil...

Cloak Of Altering jsou na poměry Moriese v podstatě milá hudba. Pro narušené a nevyrovnané posluchače zcela určitě. Částečně uspokojeni mohou být i milovníci syntetických zhýralostí, ovšem obyčejný hledač obyčejné dobré muziky nejspíš sklopí hlavu, zarmouceně s ní zakroutí a mlčky odejde. Chtěl jsem volit stejný přístup, ale už několikrát jsem se přistihl, že se mi to všechno zvráceně líbí a opakovaně to liju do hlavy. Ona je totiž I Reached... svým způsobem zajímavá deska, ale chce to hlavně klídek a nenechat se úplně zblbnout. Spíš jsme kousek nad průměrem něčeho, co možná hodnotit ani nejde...