Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Other World - Tenebrous

Other WorldTenebrous

Victimer9.9.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Bohatá procházka temnotou a chaosem, kdy black metal není jenom black metalem a sám na to nestačí.

Label Debemur Morti chrlí ven vedle zavedených pojmů také jména méně známá, k nimž řadím i americkou squadru Other World. Zatím jsem neměl tu čest, debutové album Syncretism of Gods in Men (ještě vydané svépomocí) mě minulo, takže to chtělo zařadit zpětný chod. Rozdíly jsou zřejmé. Ani ne tak stylové, jako zvukové. Prvotina je o poznání podzemnější, symfoničtější a naivnější materiál. Člověk se na pár místech neubrání lehkému úsměvu. Na tento pure underground záslužný počin, který ale nechám zase ležet v archívech, navazuje propracovanější a po všech stránkách dotaženější práce Tenebrous. Other World stáhli syntetickou vyzývavost a chrámové nadšení, ujasnili si směr a způsob provedení, a hlavně usadili své riffy v těch nejspodnějších patrech. A těží z nich.

 


Co je ale zřejmé od počátků, Other World je kapela, která nelpí na ortodoxním vyznění. Sice svým záběrem vymete od pavučin nejeden sklepní kout, ale jinak ten blackmetalový základ naklání k ostatním stylům. Mluvím o přesazích do doom nebo death metalu, (vokálních) dotecích gotiky a osobně tam trochu slyším i vlivy post-rocku. Other World se prezentují moderním a otevřeným black metalem, který má svoje pravidla a potřeby. Tenebrous je definováno hutným a silně atmosférickým soundem. Ovšem ne za pomocí vytažených kláves, ale obsáhlým, výpravným záběrem. Co si Other World opravdu střeží, jsou ty na spodku usazené riffy. Základ je pevný a nic ho nezviklá. Až na něj se nabaluje širší objetí a epická sdílnost.


Tenebrous sice otevře rychlá a silová skladba From Innocence (hezký to název pro nás, co byli u startu Echoes...), ale už ona vyleze z podzemních pórů, aby se obšírně rozdávala. Při volnějších pasážích se ocitneme blízko lidské obyčejnosti a pravdě, která čerpá víc z prostředí kolem nás, než ze zlých snů a vizí. Jinak je kapela takovým průsečíkem obou. Hromadí v sobě zlost všeobjímající destrukce, aby skrz ni pohlédla do prostoru s dalekým výhledem. Other World zůstávají ponořeni ve tmě zrůdného prostředí, ale na jeho konci mají dveře a ty mají kliku. Jsou tu zkrátka možnosti, jak se vymanit z toho sevření a pohledem ven se zklamáním zjistit, že tam je ta tma ve skutečnosti taky. A to je smutné.


Nejzářnějším příkladem otevřenosti kapely je třetí skladba Agony Exhaled by Mist. V ní se ukáže, jakých nálad jsou Other World schopni, když jim splaskne zlostně vyběhlá žíla. Stanou se hrdými, pevně stojícími průvodci se zrakem zabořeným do zamlžených údolí. Na tomto místě se zastavuji velmi rád a pro jistotu si vše opakuji. Album jako takové je díky danému základu kompaktní. Aktuální styl Other World je vybroušený a nemá tendenci se uchylovat ke zbytečným změnám. Ty přichází během skladeb a jejich sdilné povahy. 

 


Kromě výše jmenované skladby je to taky závěrečná To Decay, která vybočí svým ústředním motivem. Sound je znovu majestátnější a dokonce rozezní sbory. Other World se naučili operovat na svém území, které v minulosti nebylo úplně zřejmé. Jsou epičtí a přitom ponoření do tuhých riffů. Jsou i chrámově doomoví, pokud na to přijde a přitom stále zamazaní od uhlíků, protože to je jejich rodné lůno. Druhé album Tenebrous je slušnou atmosférickou jízdou temnými emocemi, která naplňuje jistá očekávání. V jistých místech exceluje, celkově drží a nutí nás se vracet. Což je sympatické zjištění.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky