Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Outre - Hollow Earth

OutreHollow Earth

Garmfrost21.1.2019
Zdroj: CD, mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Outre i v největším masakru zůstávají kompozičně nejednoznační, členití a přitom atmosféričtí. Na velice úsporném prostoru dávají svým skladbám epický rozměr, kde není místo pro nadechnutí a klidné zkoumání. Album se kolem vás prožene neúprosně jako vlna tsunami.

Po vstřebání dlouhohrajícího debutu Ghost Chants jsem se stal fanouškem Outre. Mladé polské sebranky sázející na disonanci a extrémní atmosféru černého umění. Z původní sestavy za šest let zůstal v Outre činný pouze Damian Igielski. Změny na všech postech nic nezměnily na osobitém rukopisu kapely, který si bere ze všech možných míst, nejvíce od francouzských disharmoniků DsO, ale který se za ty roky vykrystalizoval do nezaměnitelné podoby.

 

Album vyšlo už v říjnu předchozího roku prostřednictvím Debemur Morti a já ho poslouchám celou tu dobu. Nemohu říct, že mi konečný úsudek dal natolik zabrat, že recenze vychází až nyní. Jen jsem byl natolik zaneprázdněn, že šla recenze stranou. Po velice krátkém čase jsem si byl jistý, že koupě nosiče je nutná. Nejsem Hollow Earth zklamaný, jen jsem dal v pitvání přednost jiným nahrávkám. V mém osobním žebříčku TOP desek za rok 2018 patří Outre místo hodně vysoko.

 

 

Nejvýraznější změnou ve výrazu Outre spatřuji na poli vokálním. Nový zpěvák Mateusz Zborowski, jenž nastoupil po hostujícím Stawroginovi, který navrčel Ghost Chants a TMK z Sein / Zeit, neměl zrovna lehkou úlohu. Zejména Stawroginův výkon byl a doposud je fenomenální. Mateusz není tolik výrazný jako předchůdci, netlačí se tolik do popředí, tím se pak ovšem zdůrazní neúprosná síla instrumentální stránky Hollow Earth. Mateusz v klídečku dorovnává tuto pidi slabinku hlasovými kreacemi, kdy se jeho projev stává jedním z nástrojů a písním vespolek prospívá. Jeho chřtán je právě tak chladně zuřivý, jako naléhavý či čertovsky děsivý nebo škodolibě zlý.

 

Hollow Earth se svojí stopáží 36 minut a neutuchající zběsilostí patří mezi největší násery roku 2018. Chcete-li srovnání, je možné si vzpomenout na šílený výmaz The Synarchy of Molten Bones od výše zmíněných DsO. Je obdivuhodné, že Outre i v největším masakru zůstávají kompozičně nejednoznační, členití i atmosféričtí. Na velice úsporném prostoru dávají svým skladbám epický rozměr, kde není místo pro nadechnutí a klidné zkoumání. Album se kolem vás prožene neúprosně jako vlna tsunami.

 

Pekelné blasty jsou proloženy výbuchy i groove hoblováním. Své místo si najde mezi vší disonancí i jistá melodická linka, či zneklidňující samply. Vaše mysl je nabourávána chaosem a destrukcí, byla by však škoda nevšimnout si pak všeho, co bohatě zaranžované skladby nabízí. Ať už se jedná o parádní baskytaru, pulsující i rumplující, či rouhavé víření Pelczarovy bicí artilerie. Zdánlivě roztříštěné album je ovšem jednolité jako asfalt. Každý závěr dává prostor pro další začátek.

 

Zvláštní se může tvářit černobílá (šedá je také přítomna) grafika bookletu. Obrázky mezi texty spíše rozčílí a zneklidní, než vysvětlí. Špinavě průzračný zvuk z dílny Przemka Nowaka a jeho Impressive Art Studia asi nebude to pravé ořechové pro audiofilské uši, ani pro milovníky staré školy, ale těm, kdo si našli zálibu v moderním black metalu, disharmonii i deathové brutalitě by šmakovat mohl.

 

hollow_earth

 

Outre mě na split albu Sein / Zeit příliš neoslovili, ale Ghost Chants obdivuji doposud. Byl jsem proto pln očekávání, jak dopadne nové album. Zda se jim podaří navázat, případně rozvinout styl vydařeného debutu, nebo se vrhnou na technický extrém bez atmosféry. Hollow Earth mixuje v podstatě obě strany mince. Jsou techničtí a velice extrémní, nebojí se ani melodií a experimentů. Svým způsobem se dostávají mezi absolutní špičku žánru a vše činí zcela přirozeně bez snah a pachtění. Hollow Earth zastihl Outre ve velice dobré kondici a od další desky očekávám už jen mistrovskou dokonalost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 24.1.19 7:38odpovědět

Outre jsou absolutní špička extrémního metalu, to už teď víc než jasné. Garmfrost to popsal akorát - je tam členitost, je tam epika, vše pěkně vyváženo a výsledkem je masakr. Bravo.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky