|
|
||||||||||
Incubus je na metalové scéně sem tam se vyskytující jméno (třeba dříve Incubus, nyní Opprobrium z Luisiany někteří znáte), takže aby nedošlo k mýlce hned v úvodu, upřesním, že tihle Incubus nemají s metalem nic společného a ze všech Incubusů toho nahráli nejvíc. Kapela sdružená kolem Brandona Boyda začala fungovat už v roce 1991 a aktuálně představuje svou osmou řadovou desku. Což z jejího názvu tak nějak vyplývá.
Deska 8 přišla na svět po dlouhých šesti letech od předchozího alba If Not Now, When?, na němž se dříve hodně rockoví Incubus představili v zamyšlenějším rozpoložení a možná i jako trochu dospělejší a umělečtější kapela. Pravdou je, že moje těžiště v jejich tvorbě leží v druhé polovině 90. let a že to, co vydávali po změně milénia, byl více méně průměrný alt rock cílený na více méně průměrného posluchače. Možná proto mi album z roku 2011 dočista sedlo, protože písničky pro písničky nahradil sice popovější, ale možná paradoxně i trochu náročnější model.
Pak to celé utichlo a osobně jsem byl skoro přesvědčen, že to utichlo definitivně. O jisté aktivitě svědčilo pouze EP Trust Fall (Side A) z roku 2015, které mělo být doplněno ještě druhou půlkou, ale na ni nakonec nedošlo. A to bylo tak nějak všechno. A dnes tedy osmička, co vypadá trochu jak obal jedné značky kávy.
A ta podobnost je tak to nejveselejší, co lze z téhle desky vykřesat.
Průšvih číslo jedna - zvuk. První poslech jsem dal do sluchátek a to bylo špatně, protože v nich je slyšet všechno. Špatně samozřejmě pro Incubus, kteří jako kdyby něco doháněli a tak tlačí všechno na strop a trhají jakýkoliv náznak hudby na cucky. Bicí jsou přefiltrovány přes nevím co a zní naprosto strašně plastikově, skoro až jako elektronické beaty. Kytary jsou roztrhané, hlas nepřirozený, všechno rozdrásané, potrhané a natřené jakousi blikající disko barvou. A pak jsem si to přečetl. Zvuk desky dělal Skrillex a ... a tím se všechno vysvětlilo.
Takže Incubus v roce 2017 jsou sice rock, ale rock prohnaný přes trafo stanici. Rock strašně elektronicky poznamenaný, což myslím především z pohledu post-produkce než z titulu žánru. Incubus se rovněž vrátili k písničkám, kterými se snaží ulovit bobříka popularity a tomu tak nějak podřizují vše. Nebo skoro vše. Prim hraje snaha líbit se, snaha dát dohromady něco chytlavého a zpěvného, a až někde na desátém místě se vzpomíná na to, že Incubus měli zvuk vždycky blízký alt rocku a že se snažili i o něco trochu složitějšího. Tentokrát je to slabota.
Tím vším - tedy tragickým zvukem a prvoplánovou líbivostí - bohužel trpí moje snaha se do desky dostat hlouběji, protože úplný pop rock to zase není a Incubus stále umí vymyslet zajímavé momenty (Loneliest). Navíc díky Boydově hlasu mají stále něco, co bych nazval tvář a vlastní výraz, takže možná dvojnásob škoda, že nabízený potenciál proměňují především v laciné písničkaření bez hlubší myšlenky.
Ale jak píšu někde výš, není to absolutorium a konečná pravda, a někde pod povrchem lze stále najít Incubus hravé a přemýšlivé. Jen je s tím dost velká práce a skladeb jako Make No Sound in the Digital Forest je na albu menšina. Škoda toho.
P.S.: Na Youtube jsou dohledatelné dvě zvukové verze skladby Nimble Bastard, přičemž jedna je horší (ZDE) a druhá úplně strašná (ZDE). A podle všeho se na album (a do oficiálního videoklipu) dostala ta druhá. Tak jen abyste si sami na vlastní uši vyzkoušeli, co všechno se dá napáchat během post-produkce.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Mirek M / 10.5.17 15:33odpovědět
Možná bych to neviděl až tak černě, ale pravdou je, že se ta deska moc nepovedla. Většina skladeb je vata, zbytečně se tlačí na pilu, skladby jsou až otravně přímočaré a album po pár posleších omrzí. Od kapela formátu Incubus jsem také určitě čekal víc...
Label:Island Records
Vydáno:Duben 2017
Žánr:alternative rock
Brandon Boyd - zpěv, kytara, perkuse
Michael Einziger - kytara, piano, doprovodný zpěv
Jose Pasillas II - bicí
Chris Kilmore - piano, klávesy, mellotron, organ, turntables
Ben Kenney - baskytara, doprovodný zpěv
1. No Fun
2. Nimble Bastard
3. State of the Art
4. Glitterbomb
5. Undefeated
6. Loneliest
7. When I Became a Man
8. Familiar Faces
9. Love in a Time of Surveillance
10. Make No Sound in the Digital Forest
11. Throw Out the Map
Incubus
If Not Now, When?
Pestilent Hex
Sorceries of Sanguine & Shadow
Blackbraid
Blackbraid II
Swallow The Sun
New Moon
Exhumed
Necrocracy
Pestifer
Execration Diatribes
Behexen
The Poisonous Path
Nightfall
Cassiopeia
Hecatoncheir
Nightmare Utopia
Esoctrilihum
Eternity Of Shaog
Mono
Pilgrimage of the Soul
Deathmetalová mašina Demonical zveřejnila video a dvouskladbový singl se skladbou Välkommen Undergång (Live), který se objevil na všech streamovacích ...
4.2.2025Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
1.2.2025Polský sólo black-metalový projekt Pusta Noc debutuje s koncepčním albem Speculo Magicas (2025), které zhudebňuje legendu šlechtice Twardowského, co z...
1.2.2025Řecká psychedelicky-rocková kapela Naxatras vydá v únoru na Evening Stars Records své nové album pojmenované lakonicky V a při té příležitosti zveřejn...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.