Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Perfecitizen - Corten

PerfecitizenCorten

Bhut28.8.2015
Zdroj: CD / promo od vydavatele / # L'C018
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Odpálená puma, která svou tlakovou vlnou likviduje a uzemňuje. Nejeden chřtán zůstane dokořán. Technicky vyspělá, grindově divoká a perfektně mazaná deska je na světě. Nese název Corten a i přes svou krátkou stopáž dokáže utřít hubu konkurenci.

Odpouštět je lidské a hezké. Proto Perfecitizen odpouštím, že jejich druhá deska Corten má celkovou délku nějakých třiadvacet minut. Totiž zažitým standardem pro tzv. dlouhohrající album je minimální délka o dvě minuty delší. To že je na desce celkem šest songů, je tomu přímo úměrně odpovídající. Ale buďme rádi za ty dary, protože muzika téhle kapely, která rozčísla tuzemské vody vynikajícím debutem Through, je opravdu parádní. Hlad se ozýval již dlouho a vlaštovky mé ucho naprosto míjely. Teprve letos přišel čas, kdy kapela konečně řízla do živého.

 

Skupinu poznáte hned z kraje. Typický zvuk bicích byl specifickým ukazatelem už u Alienation Mental (těleso, z jehož popela Perfecitizen povstali), aktuálně se jen nenápadně navazuje na výtečný a pečlivý zvuk. Ten je totiž dobře čitelný a dává skvělý prostor všem nástrojům, jejichž projev se v prvním poslechu může jevit jako jednoduchá rubanice, jenže zkušené ucho zachytí hromadu nápadů, kudrlin, zvratů, zkrátka samé barvité momenty. Neuvěřitelně energické jsou bicí, hemží se to u nich stop-starty a jeden plíšek armády činelů se v klidu nedokáže dohoupat. Umem chobotnice se jezdí po hmatníku kytary, která namísto obyčejných riffů pálí jeden ostrý výpad za druhým, jež je vzápětí střídán mohutnou injekcí hutných tónů. Pozadu není ani zpěv, který zde funguje jako výtečný nástroj plný agrese a vzteku, stejně jako hlubokého growling bažinatého tvora.

 

Minulý odstavec dává tušit, že k technickému death metalu nebude mít kapela daleko; a je to tušení vpravdě správné. O progresi řeč sice není, ale v určitých momentech jsem si celkem jasně vzpomněl na zapomenutou legendu Akercocke. Jinde se to zas hrne ve slušném grindcorovém rytmu, který jistě ocení fanoušci kolosu Nasum. Od každého trochu, od každého tak akorát a máme tu desku, která se v roční bilanci tuzemských počinů zajisté ocitne na nějaké vysoké příčce. Slova nejspíš troufalá, avšak nikoli zavádějící. Nevěříte? Tak to zkuste. Věřím, že tohle album vás posadí. Je z něj totiž neuvěřitelně cítit množství energie, preciznosti a zároveň střídmosti. Hlad je zažehnán.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Quick the Godless / 3.2.16 13:43odpovědět

nice album

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky