Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Perfecitizen - Humanipulation

PerfecitizenHumanipulation

Bhut17.9.2020
Zdroj: CD //promo od vydavatele
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Aristokratická čistota explozivního materiálu a naprosto výjimečný zjev v grindovém arboretu.

Uchopit a správně pojmenovat hudbu Perfecitizen se jeví jako rébus, který může prolámat chrup nejednomu zdatnému tvůrci žánrových šuflat. Na první dobrou je to jasný grind, jenže tenhle třaskavý materiál není v rukou kapely zcela jednoznačným vítězstvím. Přesto se kapela objevuje převážně na takto zaměřených akcích, čímž tak trochu společnost sama staví kolem kapely jasnou hradbu nedoložené domněnky, že je to „nějaký grind“. Sama kapela se charakterizuje jako blast core, což je termín, který zodpoví mnohé. Avšak komu je taková muzika nakonec určena? No přeci všem, kteří se nebojí otevřít svá stavidla příjímání extrémní hudby.

 

Humanipulation je třetí řadovou deskou a opět jde o náramně zdařilý kus. Však rozestupy v diskografii hovoří dosti výmluvně. V momentě, kdy čas uzraje, přijde na řadu nahrávka, která pak zacloumá tuzemským fanouškem a profackuje jeho laxnost. Katapultuje do nezbádaných končin vše, co bychom si mohli v rovnítku Perfecitizen = grindcore vymyslet. Tady jde totiž o ještě tvrdší a náročnější kalibr, jehož zkrocení se stává náročnou disciplínou, kterou bychom v paralelním vesmíru zajisté vyučovali na školách. Půl hodiny a osm skladeb se ještě neukazuje jako jakkoliv závadný projekt. Ale exploze nástrojů v první vteřině desky vám okamžitě sebere argumenty.

 

 

Vedle drásavé energie, která se bez varování valí z každé vteřiny z alba ven, tu máme i lehce avantgardní náboj skladeb, který zamotává hlavu všem doposud zažitým pravidlům. Nejen, že instrumentální zručnost hráčů je na profesorské úrovni, ale ještě je okrášlena vsuvkami, které jednotlivé skladby staví do zcela ojedinělých pozic. Vezměme třeba vysamplovaný dívčí hlas, který mi zkrátka evokuje skladbu, kterou jistě znám, jen si to spojit, že… Jinde tu zas máme čistý vokál, který zavane prostorem jak osvěžovač vzduchu. Ovšem pozornost si ve svůj prospěch bez kompromisů odebírá tandem bicí-kytara. Svou pestrostí a propojením s komplikátorem 3000 vybuchuje v nezřízené euforie, o kterých posluchač nemá zdání, že by v následujících vteřinách mohl obdržet. Vskutku nepředvídatelná a přitom hladce plynoucí nahrávka.

 

Na druhou stranu netřeba hledat zamotané předivo tam, kde je vše dáno a září čistě. Humanipulation jede od začátku zcela samovolně a nenásilně, netřeba si dopřávat oddychů a relaxačních provázání. Však ta energie tomu ani nedovolí. Naprosto suverénně pánové ovládají poslechový prostor a vlévají čerstvé a životodárné látky do sluchovodů. Jsem nadšen a pln úžasu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky