Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pergamen - Spiritual - Paradigma - Kosmos

PergamenSpiritual - Paradigma - Kosmos

Jirka D.30.7.2018
Zdroj: CD v jewel case // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Pergamen až příliš podřizují svou hudbu formě a snaží se vytvářet jakýsi náročný black metal s intelektuálním či filosofickým přesahem. Což se tak úplně nedaří.

Spiritual - Paradigma - Kosmos je v pořadí sedmá deska Pergamen a čtvrtá recenze u nás na Echoes, a tedy obojího je docela dost. Při pohledu na naše starší texty, které přibližují tři předchozí desky, vyplývají v podstatě dvě skutečnosti - první by se dala zjednodušit na pravidlo „co recenze, to někdo jiný“ a druhá pak na pravidlo „co recenze, to velmi skromné nadšení“. A se mnou to nebude jinak.

 

Na úvod všeho si nicméně dovolím několik poznámek, které mi připadají důležité:

 

  • podle všech zákonitostí jsem velmi nepravděpodobný recenzent desky Pergamen
  • ale stalo se
  • vím, co je to black metal, a proč ho někteří mají rádi
  • blackmetalových alb jsem slyšel docela dost a dokonce jsem slyšel několik starších věcí Pergmanem
  • ani jedno z uvedených pravidel neporuším

 

Předně nemám tak úplně dojem, že by Pergamen byla čistá BM produkce. Deska obsahuje slušnou řádku čistě kytarových, lehce vybrnkaných pasáží (úvod a závěr čtverky atp.), které hrají spíš na melancholickou a melodickou notu. Druhá polovina úvodní instrumentálky Overture je zase hodně doomová a skoro bych řekl, že slyším My Dying Bride z období The Angel And The Dark River. Toho black metalu je ale hodně, o tom žádná, ale je to black metal z kategorie unavených, střednětempých až pomalých a pokud mám už tady s něčím problém, tak s tím, že skladby mnohde dost nemotorně přešlapují na místě. Jakoby nevěděly, kam se vydat. Chybí mi přímočarost, chybí mi jasná myšlenka, chybí mi rychlost.

 

Pergamen (a měl jsem ten dojem už na starších albech) se snaží skládat složitěji, působit umělečtěji a nehrnout - aspoň ne pořád - čistý žánrový standard. Výjimky samozřejmě jsou, trojka či šestka budiž příkladem standardní BM produkce, ale ani zde ne v celé délce. Kapela hodně proměňuje tempo, zrychluje a zpomaluje na můj vkus až chaoticky a ve výsledku vlastně vůbec nevím, na čem jsem. Na klasický black metal je to kostrbaté až hrůza, na něco progresivního zase málo nápadité a ničím nezajímavé.

 

Ostatně ten pokus o hloubku a intelektuálnější vhled je cítit nejen v hudbě, stačí se začíst do textů anebo si prostě jen přečíst názvy skladeb a název desky. Přiznám se, nerozumím tomu. Oceňuji odvahu kapely jít do mateřštiny a nepsat triviální blackmetalové bláboly, ale ať se snažím sebe víc, nevím, co bych si z textové náplně měl odnést, čím by mě měla obohatit, nebo jak souvisí s tím, co se hraje. Ale třeba my někdo vysvětlí, co si mám přestavit pod slovním spojením abstraktní zákal nebo ohlušující ozvěny katarzí.

 

Pergamen band

 

Na můj vkus Pergamen až příliš podřizují svou hudbu formě a snaží se vytvářet jakýsi náročný black metal s intelektuálním či filosofickým přesahem, s čímž mám ale zásadní problém. Tedy ne se snahou o něco takového (díky za to, díky že se někdo snaží), ale s tím, jak to celé dopadá. Jestli na mě z tvorby Triumph, Genus vane přesně ta textově-hudební vichřice, kterou kapela zamýšlela, zde se nechytám a nevím, kde hledat chybu.

 

Jinak po sérii netradičně zpracovaných nosičů předchozích nahrávek Pergamen vyšlo album Spiritual - Paradigma - Kosmos jako tradiční jewel case, v čemž nevidím vůbec problém. Nicméně přiznám se, že navzdory mé oblibě v grafických řešeních hudebních desek od Dahlien mi tentokrát její obal přijde až zoufale fádní a nezajímavý. Ale to už na celkově slabším dojmu z desky mnoho nemění.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky