Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Spiritual - Paradigma - Kosmos je v pořadí sedmá deska Pergamen a čtvrtá recenze u nás na Echoes, a tedy obojího je docela dost. Při pohledu na naše starší texty, které přibližují tři předchozí desky, vyplývají v podstatě dvě skutečnosti - první by se dala zjednodušit na pravidlo „co recenze, to někdo jiný“ a druhá pak na pravidlo „co recenze, to velmi skromné nadšení“. A se mnou to nebude jinak.

Na úvod všeho si nicméně dovolím několik poznámek, které mi připadají důležité:

• podle všech zákonitostí jsem velmi nepravděpodobný recenzent desky Pergamen
• ale stalo se
• vím, co je to black metal, a proč ho někteří mají rádi
• blackmetalových alb jsem slyšel docela dost a dokonce jsem slyšel několik starších věcí Pergmanem
• ani jedno z uvedených pravidel neporuším

Předně nemám tak úplně dojem, že by Pergamen byla čistá BM produkce. Deska obsahuje slušnou řádku čistě kytarových, lehce vybrnkaných pasáží (úvod a závěr čtverky atp.), které hrají spíš na melancholickou a melodickou notu. Druhá polovina úvodní instrumentálky Overture je zase hodně doomová a skoro bych řekl, že slyším My Dying Bride z období The Angel And The Dark River. Toho black metalu je ale hodně, o tom žádná, ale je to black metal z kategorie unavených, střednětempých až pomalých a pokud mám už tady s něčím problém, tak s tím, že skladby mnohde dost nemotorně přešlapují na místě. Jakoby nevěděly, kam se vydat. Chybí mi přímočarost, chybí mi jasná myšlenka, chybí mi rychlost.

Pergamen (a měl jsem ten dojem už na starších albech) se snaží skládat složitěji, působit umělečtěji a nehrnout - aspoň ne pořád - čistý žánrový standard. Výjimky samozřejmě jsou, trojka či šestka budiž příkladem standardní BM produkce, ale ani zde ne v celé délce. Kapela hodně proměňuje tempo, zrychluje a zpomaluje na můj vkus až chaoticky a ve výsledku vlastně vůbec nevím, na čem jsem. Na klasický black metal je to kostrbaté až hrůza, na něco progresivního zase málo nápadité a ničím nezajímavé.

Ostatně ten pokus o hloubku a intelektuálnější vhled je cítit nejen v hudbě, stačí se začíst do textů anebo si prostě jen přečíst názvy skladeb a název desky. Přiznám se, nerozumím tomu. Oceňuji odvahu kapely jít do mateřštiny a nepsat triviální blackmetalové bláboly, ale ať se snažím sebe víc, nevím, co bych si z textové náplně měl odnést, čím by mě měla obohatit, nebo jak souvisí s tím, co se hraje. Ale třeba my někdo vysvětlí, co si mám přestavit pod slovním spojením abstraktní zákal nebo ohlušující ozvěny katarzí.

Na můj vkus Pergamen až příliš podřizují svou hudbu formě a snaží se vytvářet jakýsi náročný black metal s intelektuálním či filosofickým přesahem, s čímž mám ale zásadní problém. Tedy ne se snahou o něco takového (díky za to, díky že se někdo snaží), ale s tím, jak to celé dopadá. Jestli na mě z tvorby Triumph, Genus vane přesně ta textově-hudební vichřice, kterou kapela zamýšlela, zde se nechytám a nevím, kde hledat chybu.

Jinak po sérii netradičně zpracovaných nosičů předchozích nahrávek Pergamen vyšlo album Spiritual - Paradigma - Kosmos jako tradiční jewel case, v čemž nevidím vůbec problém. Nicméně přiznám se, že navzdory mé oblibě v grafických řešeních hudebních desek od Dahlien mi tentokrát její obal přijde až zoufale fádní a nezajímavý. Ale to už na celkově slabším dojmu z desky mnoho nemění.