Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Phasma - Purgatory (EP)

PhasmaPurgatory (EP)

Sorgh24.3.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Na Purgatory slyšíme místy dost nabušený death metal otevřený spolupráci s dalšími žánry. Někdy zní velmi povědomě, ale z některých pasáží je cítit originální pohled na věc.

Tohle album nám může poupravit náhled na sluncem vyprahlou řeckou scénu. Phasma má právě kořeny v tamním podloží, a tak bychom už skoro automaticky mohli očekávat prostě black metal, kterému se tam daří. Není to ovšem pravda. Může to být vlivem druhého ze dvou členů Phasma, který je původem z USA, jisté však je, že black zde má vedlejší roli. Možná kluci pendlují mezi novým a starým kontinentem, a tak se to v nich míchá jako v přesýpačkách.

 

Phasma projectPhasma se poprvé ozvali v roce 2017 singlem Birthing Process a v následujícím roce už bylo na světě debutní, eponymní album. Letos máme co dočinění s šestiskladbovým EPíčkem Purgatory, které nás během slabší půl hodinky smete do odpadní roury. 


Do očí nás udeří démonicky červeným obalem s motivem ruiny. Stylové, působivé, očistné. Apokalyptický začátek decimuje kavernózním zvukem, ozvěny dutých slojí se zakusují do našeho sluchového aparátu. Velice slibný start, z takového marasmu se může vyklubat všelicos. Ovšem když vzápětí naváže valivá, deathmetalová mlátička, připadám si jako doma. Důvěrně známý rytmus, povědomá práce s melodiemi, to vše hladí duši lačnou smrtelné extáze. Šestice skladeb jednoduše číslovaných římskými číslicemi na sebe volně navazuje, předávají si neslábnoucí energii a každá ze sebe dává  trošku jiné pocity. Death metal má mnoho tváří a i Purgatory se šklebí různými způsoby.

 

Možná podle rozmanitosti našich hříchů je na nás použito vícechodové menu tortury. Dostáváme buďto zlý, rychlý a nekompromisní mazec, ve kterém se často na zeď promítají grindové siluety. Jejich tvar určuje hlavně uřvaný vokál, jehož hlasivky prošly mlýnkem na maso. I takové ty plechovkové bicí svádí k bezuzdnému dovádění v potu těla. Tady skoro nestíhám sledovat riffy, které se střídají rychle za sebou. Za jiné prohřešky jsme vystaveni pomalejšímu, valivějšímu deathu, který si užívá brutálně „nepopulární“ melodie, které může ocenit jen správně postižená mysl. Táhlá sóla, echa rozplizle hozená do prostoru, bzučivě rušivé kytary odmítající čistý zvuk. Aby toho nebylo málo, na jednom ze dvou rozcestí se potkáme se strýčkem doomem, jehož těžkopádnost a atmosféra tlení zapadá do systému. Skromná role kláves, jinak naprosto marginální, v těchto pasážích nabývá na významu. Zde by se uštěkaný zpěv nevyjímal dobře, proto se v rejstříku sáhlo k hluboko posazenému growlingu, který vyvěrá odněkud z hlubin důlní šachty.

 

Hlas black metalu se prokouše na povrch zřídka, ale okamžitě kouše kolem sebe. Jeho syrový, kytarový hlas zaslechneme v první i závěrečné skladbě, občas problikne i jinde. Kdyby se zde protnul i s vhodným murmurem, mohli bychom se jím vážněji zabývat. Stejně tak vzácné jsou melodické linky, které v podobě kytarového sóla změkčí tvrdý dojem. Jen to potvrzuje mnohotvárnost kapely, která by se, kdyby chtěla, mohla uživit ve vícero řemeslech. 

 

Phasma jsou zatím taková zajímavost, která může přerůst v silnou větev metalového pramene. Přínosná bude určitě výprava k jejich začátkům, zpět ke jejich dvěma řadovkám.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky