Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Stolen Kidneys - Ruin

Stolen KidneysRuin

Symptom31.1.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Poselství recenze zkondenzované do jediného výrazu by znělo: vkus².

Finská čtveřice povznáší špínu post-hardcoru na úroveň kvality, která snese srovnání se světovými standardy. Hudba není sport a neměla by být zaměřena na výkon, ale stupnice hodnocení složená z poměru intenzity a množství hudebních myšlenek ukazuje vysoká čísla se stále stoupající tendencí. V tomto ohledu mají Stolen Kidneys silný mandát a podpořeni dobrým zvukem, co podtrhuje kompozici, je Ruin jasnou volbou.


Úvodní riff jedničky Lone vrže jako Korn na začátku své hvězdné kariéry, vrže tedy dobře. Přítomnost ducha z Bakersfieldu zaznamenáte i v dalších částech desky a byť bych si asi nevsadil, že jde o přímou inspiraci, těší mě to. Tato sbírka skladeb je víceméně monotematicky zaměřená na tvrdost, která dominuje, přesto se najde dostatek příležitostí povolit zaťaté pěsti a v klidu vydechnout. Intro jinak intenzivní trojky Trail The Bliss sází na atmosféru a i když skladba zvolní do mezihry, zachová si ostrou hranu. Kytary mají přísný až hrozivý zvuk s dominancí ve vyšších středech a slušnou porcí těla v nižších středech. Vokál je srozumitelný, byť možná o decibel dva moc zapuštěný do hudby. V závěru skladby se nečekaně rozsvítí větší porcí reverbu.


Při energické čtyřce Broken Silence jsem zavzpomínal na starou dobrou Sepulturu. Blýskla se tu nejen kapela, září i mistr zvukař Tom Brooke (Khuda, NYOS) ze studia Tonehaven. Těžký nápor kytar a virblu v intenzivnějších momentech občas vypínají kopák, ale jen co se vrátí, hned si spokojeně pomlaskává. Indiánské jméno pětky Last Embrace by nejspíš znělo Burácející Hrom, kvůli mimořádné tíze kytar. V částech, kde tu bicí plní vedlejší roli pod frenetickou kytarou, se dopouštějí možná až příliš velké setrvačnosti a chybí jim zahrát o pár not na víc.


Závěr alba je ve znamení epické pecky na rozloučenou, Breathe The Moment hladí i drtí zároveň. Pomalé pasáže staví na minimalismu melodické kytarové linky, bubnech a hlasu. Sešlápnutím zkreslení vtrhne do oázy klidu atomový výbuch a chaotické hemžení disharmonických tónů, co zaplaví nadšením každého milovníka dobře zahraného hácéčka. Stolen Kidneys mají jak vizi, tak nadání zhmotnit své hudební puzení do formy, kterou je radost opakovaně poslouchat. Songwritingem hudba příliš nepřekvapuje, šikovně kombinuje žánrové desatero s různorodostí a krásně zapadá do playlistů easy-to-listen a all-day-every-day.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky