Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Phil Anselmo chytil další slinu. První EP dnes již domovských Down je venku necelý rok, druhé prakticky na spadnutí a po nazlobeném splitku s Warbeast servíruje v doprovodu svých ilegálů první plnohodnotný sólový počin jdoucí zcela logicky ve šlépějích nástřelného desetipalce.

OK, dobrá zpráva. Konečně pořádná dávka Philova nasraného, rozběsněného já, které na deskách jižanské supergroup zůstává přeci jen poněkud upozaděno. Nakonec dobře mířená rána mezi oči nemusí po letech půstu vůbec uškodit. Placka "Walk Through Exits Only" by tedy podle veškerých teoretických předpokladů měla s prstem v nose nakopat zadky a s pobaveným výrazem nadřazenosti vytřít podlahu se všemi remcaly a pomlouvači, kteří už nějaký ten pátek kolovrátkovitě mumlají cosi o pozvolné ztrátě invence.

Teorie pěkná, což o to, ovšem praktické provedení v jistých aspektech za statusem superdíla jemně řečeno pokulhává. Tedy ehm… vlastně ve všech. Nemá cenu si nic nalhávat. Z celé hrací plochy něco málo přes 40 minut stojí za zmínku maximálně chabá čtvrtina – vcelku povedené reminiscence na nezapomenutelné sólování zesnulého Dimeho sem tam narušující všeobjímající jednotvárnost a závěrečný song "Irrelevant Walls and Computer Screens", tedy alespoň do okamžiku, než sám sebe odsoudí k bezradnému, nekonečnému bloudění po setmělých, prázdných chodbách psychiatrické léčebny. Zbytek materiálu bohužel zoufale postrádá jakýkoliv náznak kvality hodné jména Phil Anselmo. Jasně, je to masáž, drsná a rádoby nelítostná, ale kam se poděla všechna ta energie? "Walk Through Exits Only" je jako soused, co v neděli ráno nastartuje cirkulárku. Chvíli nadáváte, čekáte, kdy ho to přejde a pak si jednoduše zavřete okno. Půl hodiny monotónního, těžkopádně se brodícího, urputného metalu, který by s přehledem zvládla vyprodukovat i podprůměrná zábavovka okresního formátu. Navíc ve zvukovém kabátu hrdě aspirujícím na největší průser minimálně tohoto roku. Přebuzený, zahulený, roztříštěný paskvil ve vypjatých pasážích praskající jak podrápaná deska. Pěkně děkuji, radši půjdu pomoct sousedovi.

Důstojný záskok za Superjoint Ritual se tedy nekoná. Jako osobní terapie a prostředek ventilace negativních pocitů poslouží ilegálové Philovi myslím velmi dobře. Hodnota přínosu jakýmkoliv dalším osobám je však přinejmenším diskutabilní.