|
|
||||||||||

Oceňovaný anglický bubeník slavných Radiohead mě svého času zaskočil debutem Familial. V té době jsem netušil, že byl serverem Gigwize jmenován jako 26. nejlepší bubeník všech dob, natožpak že je zručný skladatel, kytarista a zpěvák s příjemným hlasem. Sólový materiál nedosahoval síly a vrstevnatosti domovské kapely, ale snoubil v sobě její typickou zádumčivost a fortel, takže výsledek měl potenciál oslovit mnohé. Následník Weatherhouse svého autora nezapře, Selway jako vyšitý, aktuálně však bez prvku chytlavosti.
Philip Selway možná vyplodil poněkud těžkopádnější desku, desku hůře stravitelnou, přesto ambiciózní, desku, která není žádné nedochůdče a kolísá hlavně v duelu album vs. posluchač. Snad by se v tom vývoji dala vidět malá paralela s postupem od OK Computer ke Kid A, kdy Radiohead, stejně jako nyní sám Selway, rozbili imaginární vzdušné zámky a představili fanouškům své nekonvenční já.
Desítka skladeb je vcelku hlubokou sondou do všemožných zákoutí uspávací hudby. Jeden by čekal, že na sólovém albu studovaného bubeníka budou právě bubny výkladní skříní, jenže ono ne. Delší půlhodinka je spíše přehlídkou všemožných drobností a fines. Kterak udělat hudbu vyspělou demonstruje pětka Ghosts a maně připomíná onu delikátní křehkost, kterou jsem na prvotině oceňoval. Podobně tak v případě Don’t Go Now. Bez pochybností zazní rocková It Will End In Tears a v poslední Turning It Inside Out se můžeme bavit o možných záchvěvech zvukomalby typické pro Sigur Rós. Nebýt (mně) nepříjemného zvuku marimb, šlo by ze Drawn To The Light – jinými aranžemi – a Waiting For A Sign – při větší skladatelské invenci – vykřesat mnohem zdařilejší závěr.
Weatherhouse je mi blízký svou atmosférou, ale vzato kolem a kolem je třeba si přiznat, že s dalšími poslechy nepřichází kýžené spříznění, ale nové proposlouchávání se do bodu, kdy se v plynoucí hudbě začnu cítit jakž takž příjemně. Nezbývá než dodat, že jsem desce na kloub nepřišel a neříkám tím, že si Philip Selway nadrobil. Stržen proudem tvůrčího nasazení nahrál album, které mi tak úplně nesedí, toť vše.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Bella Union
Vydáno:Říjen 2014
Žánr:art rock
Philip Selway - bicí automat, bicí, kytara, perkuse, zpěv
Hosté:
Adem Ilhan - baskytara, syntezátor, bicí automat, kytara, perkuse, marimba, programování, zpěv
Quinta - klavichord, piano Fender Rhodes, Hammondovy varhany, marimba, mellotron, zpívající pila, perkuse, klavír, housle, viola, zpěv
Laura Moody - violoncello
The Elysian Quartet
1. Coming Up For Air
2. Around Again
3. Let It Go
4. Miles Away
5. Ghosts
6. It Will End In Tears
7. Don't Go Now
8. Drawn To The Light
9. Waiting For A Sign
10. Turning It Inside Out

The Wretched End
In These Woods, From These Mountains

Kwoon
The Guillotine Show (EP)

Triggerfinger
By Absence Of The Sun

Doctor D
Time Loop

The Pooh
Eyes Scream In Cream

Deranged
Deeds of Ruthless Violence

dISHARMONY
Resonance

Flash the Readies
Kayos

Sinistro
Semente

Sator Marte
Engulfed by Firestorm

Alchemist
Tripsis
Právě vychází zajímavý úkaz v podobě audioknihy Heimatcore, čtěte tiskovku níže:
26.5.2026České rockové ceny Břitva, zaměřené převážně na tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2025, které určilo 39 hlasujíc...
26.5.2026Změna v soupisce kapel se dotýká odpadnuvších Vortex Of End a Outlaw. Náhradou za ně jsou Cromlech a Srd. Více v tiskovce:
25.5.2026Venku je nová kniha s hudební tematikou, a to titul Bejt hardcore není sranda od Michala "Mičla" Dajče. Na 280 stranách Michal mapuje svých 25 let na ...
25.5.2026Bansko-bystrická post-blacková kapela Solipsism právě vydala své nové album nazvané Pedagogy for the Existentially Exhausted, které je kromě digitální...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.