Recenze: Phrenelith - Ashen Womb

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

PhrenelithAshen Womb

Sorgh13.3.2025

Zdroj: bandcamp, youtube

Posloucháno na: PC, mobil

VERDIKT: Silné bodové ohodnocení je na místě. Deathmetalové dílo Ashen Womb se sice nechává inspirovat, ale neopisuje a dává na odiv vlastní temnotu.

Tento zkázonosný materiál přicestoval z Dánska, kde se v nízkých partiích blízko mořské hladiny zrodilo velmi příjemné zlo. Deska Ashen Womb je opravdu výrazný plivanec do metalového kotle, který zahuštuje vařící se šlem death metalu. Je to flákanec hnusu do melodického mraveniště, jehož původ jsem původně tipoval někam do zámoří. Proto oceňuji, že se Dánsko zviditelnilo nahrávkou, která až tolik neladí s představou tamních forem smrti. Sama kapela Phrenelith je pro mě nový objev, od jehož mrtvé existenci jsem dosud neměl ani tucha. Přitom aktuální fošna je jejich třetí dlouhohrající a vůbec nemluvím o různých splitech a podobných záležitostech.

Když jsem se podíval na obal, tak krom hudby i díky němu jsem album tipoval na nějakou temnější formu amerického deathu, což souhlasí pouze v tom, že je to temnější death. Zeměpisně jsem byl vedle jak ta jedle. Phrenelith si libují v hutném, technicky zaměreném death metalu, který může na první poslech připomenout české Heaving Earth, ale postupně se ukáže, že Phrenelith nejsou až tak složití. Hrubý zvuk, který dává kytarám podobu rezavého struhadla, sluší krátkým, brutálním motivům, které na sebe navazují do podoby uhrančivého, magického světa vrčení a broušení. Melodie jsou takové, jaké v tomto odvětví mají být - strohé, nelahodné, ale současně vzrušující.

V lehce podladěném duchu sledujeme pasáže drsných riffů, které pravidelně doplňují chmurně melodické nápady postavené na zdvojených linkách, kvílivém trýznění a krátkých sólech. Většina melodií sytících Ashen Womb má skomírající tendenci. Vnímáme podvědomý pohyb odshora dolů, od bytí k zániku. Slovo zhoubný tady dostává nový potenciál a nahraný materiál mu vzdává čest. Ať se hudba neurvale dere vpřed nebo se líně převaluje, stále je cítit inklinace k odumírání. Snad i proto album není z rodu zběsilých, nekompromisních nakládaček, ale s rytmem nakládá uvážlivě. Nabízí hlubší pohledy do svých útrob a vybízí k podrobné inspekci. Tempo se drží hlavně středních hodnot, ale není výjimkou, že se rafička vychýlí buď na jednu nebo druhou stranu. Občas se zdá, že rytmus hledá pevnou oporu pro svůj krok a ne vždy to vyjde přesně do taktu.

V deathmetalovém festivalu Ashen Womb, který by klidně mohl valit ve stejném rozpoložení a posluchač by se nenudil, se nachází dvě instrumentálky. Jedna album otvírá a je vcelku pochopitelným intrem, zato druhá z nich nemá jasný tvar ani funkci. Je to podivná mezihra otevírající poslední třetinu alba, ve které to vzdáleně bublá. Spolu s nejistotou cítíme, že zlo je dočasně drženo na uzdě, že jde o oddechový čas. Celkem překvapivě to nezní špatně a Sphageion (odporná věc, viz obrázek) lehce obhajuje své právo na existenci. I kdyby měla jen šroubovat zvědavost na následující nátěr Chrysopoeia. Poslední zmínku věnuji ojedinělé majestátnosti, která z drtivého bahnotoku nahodile vyvře. Slyšet je ve skladbě A Husk Wrung Dry, která se proviní lehkým, atmosférickým hříchem. Je to zvuková vzácnost, ale sotva máme čas se pokochat, valící se proud riffů nás žene dál do hájemství těžkých témat existence.

Poslechy přibývají, nenudím se. Potvrdilo se mi, že hrabat se v temnotě Phrenelith je zábava a Ashen Womb vám do ní ochotně posvítí. V rámci death metalu jde o příjemně nápadité a současně nepřekombinované album, které výrazně upozornilo na dánské podzemí.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.