Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Slovenská banda Porenut, to je black metal, ale taky podle jedné fotky parta mladých chalupářů mající ráda les, chatku a posezení u táboráku. S tím se musí logicky pojit i obdiv k živlům a přírodě všeobecně. V lese, u chaty to však často chodí podle známého scénáře. S počtem vypitého piva se z hrdel místo bedny od whisky začíná linout chraptivý štěkot, oči se obracejí k obloze a ruka pánovitě kyne spárkaté chamradi vůkol. Probouzí se temné já potlačující civilní vizáž občana. To už nejsou ti stejní, uniformní lidé, kteří o víkendech krotí sekačky v chatových osadách. Můžou to být třeba a právě Porenut.

Bratia z východu po deseti letech oprášili a dopilovali svůj debut z roku 2013 pojmenovaný tehdy Mislife. Loňská verze se přejmenovala na Mislives a krom obalu došlo i k úpravě playlistu. Ve výsledku se nám tak do ruky dostal nový matroš, který se s tím starým v mnohém nepotkává. Spojovací nit se tu a tam najít dá, ale spíš tápeme v blátě přeoraného materiálu. Do alba vstupujeme v gumákách volným a rozvážným krokem. Náš průvodce je nachlazen a pokašlává, však už je sychravo a tenisky přestávají stačit. O hudbě zatím ani slovo, pokud nemluvím o stále se opakujícím motivu vybrnkávaném na kytaru. Hlavní dějství si dává načas a stupňuje očekávání. Ta pravá zábava začíná druhou skladbou, která hudbu nekompromisně utahuje v blackmetalovém korzetu a dusí nemístné pokusy optimismu. Povědomý rytmus bum/čvacht podepisuje svůj rodný list. Při zpětném pohledu si uvědomuji, že je vše podřízeno přirozené stručnosti a nerozvíjí se zde zbytečně složité jinotaje. Porenut nám sází do chřtánu petardy blackmetalové zloby, které jsou svou povahou povědomé a příjemně známé.

Mislives se nedá upřít osobitý výraz, který je jednak dílem upřímně staromilské atmosféry a současně plodem moderního přístupu ke kvalitě nahrávky. Ne že bych slzel z krystalicky čistého zvuku nutícího mě šňupat na záchodě Savo, ale nic mi nebrání užít si zvuk každého nástroje, sledovat dějovou linku skladby a nechat se pohladit řadou melodických témat. Nečekejte ortodoxní UG pletoucí si zvuk s bordelem. Některé hudební nápady se povedly více, jiné méně, což v tom nejhorším významu slova znamená, že jsou standardní, blackmetalovou vatou. Ta je do určité míry potřebná a když není tím jediným co album nabízí, stará se mnohdy o nezbytnou atmosféru. Výraznějším pasážím alba pak můžeme přisoudit přiměřený punc originality. Já ho slyším hlavně ve skladbách V súmraku, majestátnosť a Jonáš. Místy překvapí zajímavý detail, současně skladbám nechybí základní syrový odér. 

Jako blackmetalová nahrávka Mislives zaručeně obstojí a loňský tunning jí pomohl dospět. Pryč je amatérismus spoléhající se na výběr lokálních metalových pomatenců, tady jsme o notný kus dál. A i když nejde o převratné dílo, které by dávalo Porenut nálepku nezbytného kulturního bohatství, jedná se o silnou kartu ve hře na bubáky. Ze všech možných pohledů vychází, že je to tvrdá, přiměřeně melodická nahrávka, ve které se to hemží akustickými pasážemi. Na zvláštnosti ji neubírá použití angličtiny současně se slovenštinou a podivně „hnusný“ obal.