Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je od nás trochu nedůstojné, že se až nyní blíže zmiňujeme o panu Geiru Jenssenovi a jeho respektovaném dítku Biosphere. Projektu, do něhož investoval nemálo svého času, úsilí a pak pod jeho jménem vydal několik velmi neotřelých a inspirativních nahrávek. Bohatá vlastní diskografie a podobně častá spolupráce na dalších projektech jako spojených nádobách inspirace jsou toho důkazem. Na Echoes se pořádně potkáváme až dnes, spolu s mini-albem The Petrified Forest.

S dílkem, jež doprovází filmové zpracování téhož názvu z třicátých let. S elektronicky minimalistickým podkresem, ale přesto se silně výpravným dějem a sugestivní atmosférou. Zklamaného a po izolaci toužícího spisovatele zavede jeho cesta až do jednoho zapadlého místa v Arizoně, kde se seznámí s ženou, se kterou jsou si myšlenkově velmi blízcí. Nejsme tu však od studia filmu jako takového, ale od následování hudební polohy, kterou se rozhodl vydat Geir Jenssen.

A ta je sama o sobě vydařená. Albem se vine až mystická, nikoli však strach vyvolávající nálada. Je zde slyšet napětí, touha po změně, posunout se jinam a dál, než se do této doby smělo. S tím vším přichází jistá forma dobrodružství, ve kterém je skryto množství ostychu a naděje. Šestidílná mozaika nabízí šest výmluvných pozic, které poukazují na děj filmu a šest vlastních kapitol, které jsou však příběhově v jedné linii a navzájem se nevylučují. Jejich vzájemná symbióza je jedna velká jistota alba.

Z filmu občas zazní útržky různých dialogů, jinak je to instrumentálně vedená dějová linka. Jemná, skromně vybavená, downtempová elektronika, která ale přesto působí velmi plně a zejména atmosféricky kouzlí tak, že je její vnímání neustále posíláno do až snově vyvolávaných obrázků, které se na sebe postupně nabalují. Směs představované, ideální krásy a jejích možných nástrah, tak The Petrified Forest vnímám po pocitové stránce. Po té hudební je to současné a moderní vyjádření nálad, na které čas a způsob prezentace nemá žádný vliv.

Já jsem se do této nahrávky zamiloval prakticky ihned a beru ji jako věrného společníka posledních dnů. Nutí zapřemýšlet, umí odpočinkově pohladit po duši, i vzbudit jistý druh nejistoty, či možného nebezpečí. Život máme jen jeden a je v něm třeba dělat různá rozhodnutí. Když tohle vztáhnu na hudbu, která vyprovází The Petrified Forest, jsem opravdu spokojený zákazník zapadlého pouštního občerstvení, a nějaký ten čas v něm ještě strávím. Dal bych si třeba kafe.