Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Porenut - Mislives

PorenutMislives

Sorgh9.12.2024
Zdroj: CD (NP/CD001), promo od kapely
Posloucháno na: Technics SL -PG 490, Dual CV 1400, Canton Karat 930, bandcamp
VERDIKT: Zrevidovaný debut se stal důstojným albem reprezentujícím kvalitu black metalu u našich východních sousedů. Přináší solidní tvrdost, svéhlavou melodiku a snahu vymanit se z průměru.

Slovenská banda Porenut, to je black metal, ale taky podle jedné fotky parta mladých chalupářů mající ráda les, chatku a posezení u táboráku. S tím se musí logicky pojit i obdiv k živlům a přírodě všeobecně. V lese, u chaty to však často chodí podle známého scénáře. S počtem vypitého piva se z hrdel místo bedny od whisky začíná linout chraptivý štěkot, oči se obracejí k obloze a ruka pánovitě kyne spárkaté chamradi vůkol. Probouzí se temné já potlačující civilní vizáž občana. To už nejsou ti stejní, uniformní lidé, kteří o víkendech krotí sekačky v chatových osadách. Můžou to být třeba a právě Porenut.


Bratia z východu po deseti letech oprášili a dopilovali svůj debut z roku 2013 pojmenovaný tehdy Mislife. Loňská verze se přejmenovala na Mislives a krom obalu došlo i k úpravě playlistu. Ve výsledku se nám tak do ruky dostal nový matroš, který se s tím starým v mnohém nepotkává. Spojovací nit se tu a tam najít dá, ale spíš tápeme v blátě přeoraného materiálu. Do alba vstupujeme v gumákách volným a rozvážným krokem. Náš průvodce je nachlazen a pokašlává, však už je sychravo a tenisky přestávají stačit. O hudbě zatím ani slovo, pokud nemluvím o stále se opakujícím motivu vybrnkávaném na kytaru. Hlavní dějství si dává načas a stupňuje očekávání. Ta pravá zábava začíná druhou skladbou, která hudbu nekompromisně utahuje v blackmetalovém korzetu a dusí nemístné pokusy optimismu. Povědomý rytmus bum/čvacht podepisuje svůj rodný list. Při zpětném pohledu si uvědomuji, že je vše podřízeno přirozené stručnosti a nerozvíjí se zde zbytečně složité jinotaje. Porenut nám sází do chřtánu petardy blackmetalové zloby, které jsou svou povahou povědomé a příjemně známé.


Mislives se nedá upřít osobitý výraz, který je jednak dílem upřímně staromilské atmosféry a současně plodem moderního přístupu ke kvalitě nahrávky. Ne že bych slzel z krystalicky čistého zvuku nutícího mě šňupat na záchodě Savo, ale nic mi nebrání užít si zvuk každého nástroje, sledovat dějovou linku skladby a nechat se pohladit řadou melodických témat. Nečekejte ortodoxní UG pletoucí si zvuk s bordelem. Některé hudební nápady se povedly více, jiné méně, což v tom nejhorším významu slova znamená, že jsou standardní, blackmetalovou vatou. Ta je do určité míry potřebná a když není tím jediným co album nabízí, stará se mnohdy o nezbytnou atmosféru. Výraznějším pasážím alba pak můžeme přisoudit přiměřený punc originality. Já ho slyším hlavně ve skladbách V súmraku, majestátnosť a Jonáš. Místy překvapí zajímavý detail, současně skladbám nechybí základní syrový odér. 


Jako blackmetalová nahrávka Mislives zaručeně obstojí a loňský tunning jí pomohl dospět. Pryč je amatérismus spoléhající se na výběr lokálních metalových pomatenců, tady jsme o notný kus dál. A i když nejde o převratné dílo, které by dávalo Porenut nálepku nezbytného kulturního bohatství, jedná se o silnou kartu ve hře na bubáky. Ze všech možných pohledů vychází, že je to tvrdá, přiměřeně melodická nahrávka, ve které se to hemží akustickými pasážemi. Na zvláštnosti ji neubírá použití angličtiny současně se slovenštinou a podivně „hnusný“ obal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 9.12.24 10:54odpovědět

Je to dobrá misantropie, s tou fotkou dvou zhaslých týpků u stolu s chlastem, kterou jsem kdesi viděl, to dokonale ladí. Za mě dobrý.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky