Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Porenut - Výstup k svätej Kunde

PorenutVýstup k svätej Kunde

Victimer1.10.2025
Zdroj: flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Pozoruhodné surrealistické umění Porenut narůstá tím správným směrem a... zrazu stojíme pred kundou.

Album o jednom jezeře, dvou malých postavičkách a mumlání na konci času.


Porenut, slovenská blackmetalová svéráznost čelící absurdním situacím, ironii i nihilismu, je po dvou letech albově zpět. Počítaje nahrávku Mislives, zrevidovaný to debut kapely. Jinak je to už dlouhých pět let od alba Postnihilera. V recenzi na tohle album jsem si vylil srdéčko, jak jsou mi chalani sympatičtí, že jejich poklesky jsou plně zvládnuté a... pak je tam takové jakési docela nízké hodnocení. Ono to k sobě vzájemně patří. Tahle svéhlavá podivnost na východ od nás někdy prudí až moc, aby pak vše vratkou chůzí narovnávala. Hudebně kostrbatí, vrávoraví, ale hlavně zajímaví, to jsou Porenut. Světáci i pitomci, geniálně průměrní a jedinečně zapadlí.

 


Ono je to vždy stejně o konkrétních dojmech, myšlenkových průjmech, fascinaci a rezignaci. Mislives mě trochu minulo a dá se říct, že od dob Postnihilera jsem Porenut nevěnoval tu správnou pozornost. Jakmile však přišla nabídka proma od tradičních šiřitelů jejich podzemních kreací, tedy Nomad Sky Diaries & Sky Burial, nebylo s čím otálet. Vrozená zvědavost vítězí, no a pak ten název alba, že... Nebylo o čem. Ono je to vždy stejně o konkrétních dojmech. A ta aktuální fascinace zatím nerezignovala.


Poďme na dno vedomia!
A čo tam?
Ako vždy…
nič.


Jak mám slabost pro polskou, odkaz blacku povznášející i pustošící scénu okolo kapel Furia, Odraza, konec konců i Gruzja, zachytil jsem tentýž pochybně ušlechtilý pocit i při poslechu aktuální novinky Porenut. Nechci srovnávat samotnou tvorbu, to je trochu blbost, ale ta svobodomyslná exkurze nad rámec stylu, to pokroucené a přitom umělecky stabilní tvůrčí poselství má své kouzlo. Porenut na novém albu nakombinovali ve své ušlechtilé špíně velmi zajimavé postupy. Jsou více a více avantgardnější, rozhodnutí se vydat vstříc otevřeným vrátkům ještě větším hudebním podivnostem, zvratům v ději a provázáním.


Nejde ale o žádné extempore. Novinka drží přes všechny úhybné manévry pěkně při sobě. Hudebně dozrávající podivínství, které kdysi jen dráždilo smysly, dnes už plně drandí údy připravené na masívní Kundovstoupení. Teda aspoň myslím, že po výstupu by měl přijít vstup. Možná jsme tentokrát ochuzeni o názvy samotných skladeb a určitě je v tom záměr. Koncept, kundí surreál. V jednotlivých Kapitolách se odehrává zajímavý hudební děj. Možná jsou v něm poklesky a obyčejná marnost, ale neotřele vyprofilovaná. Ano, je to taková pokleslá avantgarda. Začerněná, zatuhlá a přesto expandující.

 


Moje myšlenkové průjmy jsou obohaceny. Porenut jsou velmi pozoruhodní. Začíst se do textů, nebo je alespoň zachytit, to se v celém tom povadlém (nebo ztopořeném?) dobrodružství hodí. Drhne se dno, stejně jako se hledá na jiných místech, černému kořenu čím dál vzdálenějšímu. Ponurost zůstává, zůstává i nadhled a ironie. Porenut kompozičně pokročili, zúročili zkušenosti a dali světu svět svůj. Půlhodinový kreativní mindrák, black metal pro lehce vyšinuté. Rozhodně umělecky, mentálně jenom částečně. Výstup k svätej Kunde je povedená záležitost, ve které se snoubí chuť po pravém black metalu s chutí ho narušit. Bez hamižných experimentů, jen čistě špinavě. Pokorně, pořád na domácím hřišti, které se ale pěkně rozšiřuje. Palec hore.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky