Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Porenut - Výstup k svätej Kunde

PorenutVýstup k svätej Kunde

Victimer1.10.2025
Zdroj: flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Pozoruhodné surrealistické umění Porenut narůstá tím správným směrem a... zrazu stojíme pred kundou.

Album o jednom jezeře, dvou malých postavičkách a mumlání na konci času.


Porenut, slovenská blackmetalová svéráznost čelící absurdním situacím, ironii i nihilismu, je po dvou letech albově zpět. Počítaje nahrávku Mislives, zrevidovaný to debut kapely. Jinak je to už dlouhých pět let od alba Postnihilera. V recenzi na tohle album jsem si vylil srdéčko, jak jsou mi chalani sympatičtí, že jejich poklesky jsou plně zvládnuté a... pak je tam takové jakési docela nízké hodnocení. Ono to k sobě vzájemně patří. Tahle svéhlavá podivnost na východ od nás někdy prudí až moc, aby pak vše vratkou chůzí narovnávala. Hudebně kostrbatí, vrávoraví, ale hlavně zajímaví, to jsou Porenut. Světáci i pitomci, geniálně průměrní a jedinečně zapadlí.

 


Ono je to vždy stejně o konkrétních dojmech, myšlenkových průjmech, fascinaci a rezignaci. Mislives mě trochu minulo a dá se říct, že od dob Postnihilera jsem Porenut nevěnoval tu správnou pozornost. Jakmile však přišla nabídka proma od tradičních šiřitelů jejich podzemních kreací, tedy Nomad Sky Diaries & Sky Burial, nebylo s čím otálet. Vrozená zvědavost vítězí, no a pak ten název alba, že... Nebylo o čem. Ono je to vždy stejně o konkrétních dojmech. A ta aktuální fascinace zatím nerezignovala.


Poďme na dno vedomia!
A čo tam?
Ako vždy…
nič.


Jak mám slabost pro polskou, odkaz blacku povznášející i pustošící scénu okolo kapel Furia, Odraza, konec konců i Gruzja, zachytil jsem tentýž pochybně ušlechtilý pocit i při poslechu aktuální novinky Porenut. Nechci srovnávat samotnou tvorbu, to je trochu blbost, ale ta svobodomyslná exkurze nad rámec stylu, to pokroucené a přitom umělecky stabilní tvůrčí poselství má své kouzlo. Porenut na novém albu nakombinovali ve své ušlechtilé špíně velmi zajimavé postupy. Jsou více a více avantgardnější, rozhodnutí se vydat vstříc otevřeným vrátkům ještě větším hudebním podivnostem, zvratům v ději a provázáním.


Nejde ale o žádné extempore. Novinka drží přes všechny úhybné manévry pěkně při sobě. Hudebně dozrávající podivínství, které kdysi jen dráždilo smysly, dnes už plně drandí údy připravené na masívní Kundovstoupení. Teda aspoň myslím, že po výstupu by měl přijít vstup. Možná jsme tentokrát ochuzeni o názvy samotných skladeb a určitě je v tom záměr. Koncept, kundí surreál. V jednotlivých Kapitolách se odehrává zajímavý hudební děj. Možná jsou v něm poklesky a obyčejná marnost, ale neotřele vyprofilovaná. Ano, je to taková pokleslá avantgarda. Začerněná, zatuhlá a přesto expandující.

 


Moje myšlenkové průjmy jsou obohaceny. Porenut jsou velmi pozoruhodní. Začíst se do textů, nebo je alespoň zachytit, to se v celém tom povadlém (nebo ztopořeném?) dobrodružství hodí. Drhne se dno, stejně jako se hledá na jiných místech, černému kořenu čím dál vzdálenějšímu. Ponurost zůstává, zůstává i nadhled a ironie. Porenut kompozičně pokročili, zúročili zkušenosti a dali světu svět svůj. Půlhodinový kreativní mindrák, black metal pro lehce vyšinuté. Rozhodně umělecky, mentálně jenom částečně. Výstup k svätej Kunde je povedená záležitost, ve které se snoubí chuť po pravém black metalu s chutí ho narušit. Bez hamižných experimentů, jen čistě špinavě. Pokorně, pořád na domácím hřišti, které se ale pěkně rozšiřuje. Palec hore.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky