|
|
||||||||||
Chceme-li definovat styl, kterým se tato trojice profiluje, musíme se uchýlit k výrazům jako experimentální elektronika nebo adjektivům typu alternativní či synthpopový. A je to přesně tak neuvěřitelné, jako by se mi to ještě před pěti šesti lety zdálo být. Moderní postupy nikdy nebyly této partě cizí, a to ani v době, kdy měli ještě v názvu „Quartet“. Nadčasovost jejich pojetí jazzu byla nevídaná, jejich temné pojetí hudby bylo svůdné a lákavé. Z klasických jazzových nástrojů držel rytmus génius Fitzpatrick, měnící nálady a přechody rychlostí ledové tříště a zbytek jel experimentálně. Wyllie své ságo násobil a tříštil efekty, Bellamy spolu s Vineem tvořili rytmickou sekci bicí-perkuse s velkým důrazem na mnou milovaný nástroj hang (něco jako vršek zahradního grillu ve formě perkusní základny). Dvojice základních alb byla alternativně jazzová, moderní a příjemně temná. Za touto historií lze udělat první, ještě jemnou čáru.
Jazzově elektrický rok 2012 a živý experiment v bývalé boxerské hale + remixy starších věcí, to byl krok podstatně jinam, než mnoho posluchačů čekalo. A to ještě nikdo netušil, že toto byl teprve malý začátek velkých věcí. Změn, které kapela málem nepřežila.
Dnes silně elektronická trojice, která se prakticky zcela proměnila v naprosto jiné seskupení, s novým – prvním – albem na scéně. Jazzoví fanoušci tohle nemohou skousnout, nadšenci alternativního / experimentálního popu si smlsnou. Pro začátek bych si dovolil nesouhlasit s hlasy, které mluví o pouhém opisování / definování současné scény, nové pro trojici Portico. Pravda, asi se nepodařilo další totálně nadčasové dílo, přesto se jedná o pozoruhodnou desku. Portico si zachovali jisté kouzlo, které se dodnes nezměnilo. Není to samozřejmě v žádném ze známých nástrojů, které nahradili syntetikou. Je to odérem severu, temným hávem okolo posledních paprsků slunce, které brzy zapadá.
Tohle v sobě má celá severská scéna, zdaleka nejen ta metalová. Má to v sobě Ane Brun (celá ta posmutnělá nálada z roku 2011 – It All Starts with One), Eivør Pálsdóttir z Faerských ostrovů to tam má i přes veškerou tu svou veselost v baladách, které zpívá. Podobná schémata a principy v sobě mají i dánští art-rockoví divoši Euzen. Temnou elektronikou se nechává prostupovat i Nils Petter Molvaer, zásadní trumpetista norské scény. A mohl bych pokračovat ještě dlouho, až bych se dostal k Susanne Sundfør a dalším děvám špičkové produkce Švédska, které patří ke světové elitě.
Přestože Portico jsou z UK, jejich inkriminace k severu je zjevná a opodstatněná. Chladnou elektronikou prostoupené písně na čistě elektronicky dunivých rytmech mají mrazivý odér a strhávají posluchače daleko od popových tancovaček s omletými refrény. Jistá jedinečnost v podání Portico, které použilo jen minimum prostředků k sebevyjádření, je uhrančivá. A přitom jádro nástrojového parku tvoří živé nástroje jako je basa, piano nebo kytary. Je tu i hodně „terénních“ samplů, nahraných „venku“ a zakomponovaných do nahrávky. Deska pracuje na bázi analogových hrátek s nástroji, je tu hodně efektů, hodně experimentů. Samotný Bellamy se nebojí srovnání s Aphex Twinem, což není od věci.
Zásadním aspektem současné tvorby trojice jsou pečlivě vybraní hosté za mikrofonem. Jak paradoxní, zdá se. V dobách minulých čistě instrumentální jazzová kapela, která hovořila bez hlasu, teď o polovinu názvu zkrácena dává důraz na hlas a vše okolo něj jako by ho jen doplňovalo. Jono McCleery sám již léta funguje pod labelem Ninja Tune a dělá náladově podobou muziku. Joe Newman je totální hlasová pecka, která právě letí (protože Alt-J) a Jamie Woon se podílel na co-produkování dub-step senzace Burial (nahuštěná temnota Burial má k Portico též hodně blízko).
Trojice Portico, zdá se, šla celkem na jistotu a vybrala pro svůj debut pod novým jménem velká jména. A vyplatilo se. Pod labelem Ninja Tune, který si tuto událost nenechal ujít (a kam Portico sedne téměř dokonale), vyšla další stylová parádička. Neříkám, že to nemohlo být lepší – mohlo. Chybí mi tu něco, co by z desky udělalo absolutně nevšední zážitek, takové věci jako Quartet hoši totiž tvořili. Přesto, i po padesátém poslechu této desky jsem naprosto spokojen. Daleko od jazzu, blízko k experimentům, které mohou band příště vykopnout do vesmíru a dál. Talentu na to mají dost.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Sarapis / 19.8.15 21:00odpovědět
Taky se mi to líbí, je to takové jiné...V žánru se opravdu neorientuji, ale tady je ta kvalita skoro až hmatatelná, stejně jako chladivá atmosféra. Ještě že máme ty ozvěny;)
Label:Ninja Tune
Vydáno:Leden 2015
Žánr:alternative / electronic / pop
Duncan Bellamy, Milo Fitzpatrick , Jack Wyllie - piano, basové nástroje, syntetizátory, sympler, bicí automat
hosté:
Jono McCleery - zpěv
Joe Newman - zpěv
Jamie Woon - zpěv
Eye Of Nix
Ligeia
Diabolical
Neogenesis
Sólstafir
Berdreyminn
Kill The Dandies!
I Saw A Blue Seas (EP)
Omnicidal
The Omnicidalist
Dødheimsgard
Black Medium Current
Dærrwin
Uv'Derekh
Lord Mantis
Death Mask
Cruachan
Blood on the Black Robe
Arallu
En Olam
Playgrounded
The Death of Death
Řecká metalová kapela On Thorns I Lay vydá 13. října na Season of Mist novou řadovku, která se bude jmenovat stejně jako kapela a z níž byl aktuálně z...
18.9.2023Kapela Insania představila videoklip ke skladbě Jedeme peklo, kterou znáte z alba GRRRotesky (psali jsme ZDE). Klip pochází z dílny CyberOlase a dle k...
18.9.2023Na rakouském vydavatelství Mai Lei Bel vyjde 22. září debutní deska rockové kapely Craggy Collyde, která funguje od roku 2018 nejdříve jako duo, nyní ...
17.9.2023Rebaelliun pustili do světa kytarové video se skladbou All Hail The Regicide připravovaného alba Under The Sign Of Rebellion, které vyjde 22. září u A...
17.9.2023October Tide zveřejnili nový singl z připravovaného alba The Cancer Pledge. Skladbu Blodfattig najdete na TOMHLE linku.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.