Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Atrium Carceri / Kammarheit - Colossus

Atrium Carceri / KammarheitColossus

Symptom28.2.2022
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 Series II
VERDIKT: Naděje na velkolepý poslech, skrytá v poutavém obalu, se rozpustila jako kostka cukru v kávě hned po prvním přehrání.

Výzva je něco, co nás posouvá vpřed, pravda? Tak proč se nepokusit verbalizovat dojmy ze zbrusu nového výtvoru tvůrčího týmu Heath a Boström, osvědčených to matadorů ze stáje Cryo Chamber. Tito inspirací nadaní hudebníci jsou, co do četnosti produkce, jako protržená přehrada. Komponují a vydávají dnem i nocí a černou uprostřed minou jen výjimečně. V případě novinky Colossus si nejsem jistý poměrem mezi skutečným puzením a nutkavou potřebou prostě něco spáchat. Plných pětačtyřicet minut dlouhé album balancuje s trpělivostí posluchače téměř neúnosnou monotónností.


„Jak snadno se tu usíná, každý sen je protkán tichým zpěvem pevnosti. Každá vzpomínka tiše pohřbená v černém kameni.“


Máte-li rádi dlouhé předehry a rozvláčné dialogy bez pointy, jste zváni na strhující jízdu vesmírem. Nečekejte prvoplánovou temnotu hutnou jako ropa, Švédové budují spíše přízrak číhající v přítmí. Rozebírat jednotlivé skladby na součástky asi nemá příliš velkou cenu, dílo je stejně lépe chápat a vstřebávat jako celek a pokud možno s volume vytočeným doprava, aby vyniklo pulzující basové spektrum, které tvoří dominantní složku zvuku. Pokud jde o zvukový design, vzniká dostatečný prostor pro slova chvály a zasvěcení jedinci skoro jistě ocení staromilský přístup, jdoucí zcela mimo svět digitálního umění a pluginů na všechno. Tato laboratoř plná analogové elektroniky a páskových kotoučů plní reproduktory hřejivým a dynamicky bohatým zvukem.


„Hliněná pevnost hoří zevnitř. Jak hluboko duní tato hora, jak důvěrně zpívá tento labyrint. Z hlubin do mysli, z kamene do těla.“


Kompozičně skladby moc odvážné nejsou a připomínají statický pohled oka kamery na bok letícího raketoplánu, kde obzor naruší leda tak průlet roje kosmického smetí. Daleká cesta za průzkumem zapomenuté civilizace, ukryté hluboko v podzemí, tak sice není žádné fiasko, ale ani kdovíjak pamětihodný okamžik. Uznávám, že z mé strany chybí schopnost rozproudit fantazii a nadšení kolem všeho, co má nádech vědecko-fantastického spektáklu z prostředí hlubokého vesmíru. I tak bych při větší tvůrčí invenci byl ochoten návnadu spolknout. Taková hudba by nejlépe vynikla v doprovodu vhodného vizuálu, pak možná. Filmového, samozřejmě. To by ale musel Simon Heath svým ilustracím vdechnout pohyb. Takhle jen tápu v rezonujícím časoprostoru bez pořádných záchytných bodů. Z tohohle vesmíru někdo upustil tolik páry, že nezbylo dost tlaku na výrobu skutečného diamantu. Škoda.


„Proudy energie se stávají neviditelnými oceány blaženosti. Myšlenka se mění v čas, hmota se stává hudbou. Vzdávám se.“

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky