Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Predatory Void - Seven Keys To The Discomfort Of Being

Predatory VoidSeven Keys To The Discomfort Of Being

Symptom31.1.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Studená metalová fronta se tentokrát valí od západu a v temných kupách plných ostrých riffů a blastbeatů slyším velké dobré.

Kdyby každá kapela debutovala takto vyspělým dílem, bylo by na světě zase o něco lépe. Po trojici singlů přišlo celé dlouhohrající album o sedmi skladbách, z nichž rovné čtyři tvoří nové přírůstky. Vážnost situace je cítit už ze silně podmanivé černo-ohnivé vizuální identity nastavené hned ze startu. Na hudbu samotnou bude jistě přísahat mnoho metalistů a není se moc čemu divit.


Mladá kapela z belgického Ghentu je nový zjev na scéně postmoderního metalu, co v krátkém čase vystartoval z nuly na sto díky renomé spojenému s otcem zakladatelem. Lennart Bossu vnesl do skladeb svůj charakteristický rukopis, který nezapře prvky domovských spolků Oathbreaker i Amenra. Prvně jmenovaní mají v současné době tvůrčí pauzu a do katalogu druhých by tento materiál – díky akcentu na rychlejší pasáže – příliš nezapadal. Logickým vyústěním takové situace je založení nové kapely.


Deska Seven Keys To The Discomfort Of Being díky dobré produkci promlouvá jasnou řečí zvukově vytříbeného post-hardcoru. Stylový koridor kytarového očistce je pevně daný a najdou se v něm všichni milovníci výše jmenovaných spolků. Celých třiačtyřicet minut se nese ve znamení dobrého poslechu. Těžkotonážní fúze blackových a death-metalových pasáží je spečená do jednotícího sludge obalu, který ještě přidává na váze kytarových riffů. Aby napětí čas od času pokleslo, najdou se i odlehčené pasáže. Hrdelní skřehot zpěvačky Liny je vpravdě řečeno úctyhodný. Čisté zpěvy balancují na pomezí sympatické nedokonalosti, kterou rádi promineme s poukazem na atmosféru. Na živo bez studiové magie budou tyto rezervy o něco ožehavější téma.


Při hlubším ponoru mohou být některé části nahrávky skutečně pohlcující, pokud se trefí do momentální nálady. Na chvilkovou těžkopádnost kompozice se člověk snadno naladí a zapomene. Viděno z odstupu na mě dotírá myšlenka, že i přes veškerou skladatelskou a zvukařskou zručnost nepřináší deska prakticky vzato nic nového. Podobné postupy jsou ke slyšení všude a nejvíce v již zmíněných projektech, jejichž odkaz umně rozvíjí. Jiskra zvědavosti je každopádně zažehnuta a jsem v očekávání, co budoucnost přinese.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 24.7.18 10:18

Jo, je to bezpochyby špatně, každý má na to nějakej názor, dle mě se tohle dá vyřešit časem až se usadí prach a hlubší integrací, kdy prostě další generace si budou muset uvědomit, že podrývání letitých autorit je taková hezká evropská vlastnost. Já si ale hlavně myslím, že třeba většina těch kapel se ostatním náboženstvím tolik nevěnuje, protože jsou to povětšinou kapely z území s jinou, křesťanskou minulostí. Vždyť v estetice třeba evropských kapel se neustále objevují kulisy opuštěných chrámů, dómů, osamělých soch a jiných sakrálních staveb uprostřed ničeho, které budí zdání věčnosti a neměnnosti, přičemž jsou nám povědomé z historie, naší krajiny a nějakého kulturního dědictví. Pro nás evropany je v dědictví křesťanství stále skryto mnoho ticha a tajemství, proto je to logicky lákavější jej hudebně zpracovat než řekněme islám, který se pro nás bohužel stal kulturním šokem a tím pádem nějaký extrémní hudební reakce na něj v současné době by se svezly nejspíš na vlně toho šoku. Navíc pokud chceš se něčemu postavit, musíš to nejprve poznat a tuhle aprobaci tu má fakt málokdo, obzvláště z extrémní hudební scény. Proto si myslím, že to ještě bude chtít čas, ale i tahle studna se bude časem otevírat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky