Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Američtí hardcoreoví drtiči PRO-PAIN se po dvou letech ozvali s novým albem. Deska se jmenuje „Absolute Power“ a její obsah celkem dobře koresponduje s jejím názvem. Některé skladby jsou si velmi podobné se skladbami na desce předchozí, tedy na „No End In Sight“. Hudba je mnohdy melodická, zvláště pak v jistých refrénech. Jindy se zase jedná o slušný až thrashovitý nářez. Ve směs se jedná o slušnou hardcore jízdu kořeněnou lehkými záblesky thrash metalu. Naneštěstí deska nemá co víc nabídnout, krom své živosti. Proto se velice snadno stává otřepanou a nezáživnou. Několik kvalitních songů ji vyzdvihují, ovšem jejich počet je pramalý. Drsnost není vše. Ale jsem si naprosto jist, že pro skalní fandy této skupiny bude mít album větší hodnotu. Klasický konzument hardcoreové ba i thrashové scény však nebude nikterak výrazně ohromen. Pravdou zůstává, že hudba PRO-PAIN nikdy nebyla příliš detailní a spíše stavěla na syrovosti a dravosti. Ovšem pro některé náročnější posluchače se může tento styl brzy oposlouchat a zkrátka je neoslovit.

Deska začíná svižně bez kompromisů, rozeznívá ji skladba Unrestrained. Druhá věc Destroy The Enemy má melodičtější refrén a pomalejší stavbu. Po ní nastupuje trochu svižnější track. Čtvrtá Road To Nowhere, která má refrén poměrně nepříjemně poslouchatelný, aspoň co se mého názoru týče. K slyšení v něm je vícero hlasů, které mi zrovna dvakrát neladí. Tato skladba jde asi nejvíce přirovnat k desce minulé. Příjemnější skladbou je až AWOL, která se dobře poslouchá a obsahuje i zdařilý refrén. Po uvolněnější Hell On Earth přichází o něco tvrdší záležitost v podobě skladby Divided We Stand. Následující Gone Rogue patří mezi to nejlepší, co na desce může posluchač nalézt. Hned po ní nastupuje dravější song Rise Of The Antichrist. Závěrečná Hate Coalition zní asi nejvíce tvrdě a drsně z celé desky. Vytváří tak údernou tečku za celou jízdou tohoto alba.