Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Projekt-X - Dehumanizace

Projekt-XDehumanizace

Jirka D.16.11.2022
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC FS 247
VERDIKT: Na albu Dehumanizace mnoho zajímavého najít nelze.

Kapela Projekt-X mi připomněla, že už jsem se strašně dlouho nepodíval, co je nového u Jakuba Taubera v Cecek Records. Tahle asociace mi na mysl nepřišla s tím, že by právě pod touto značkou vyšlo jejich nové CD (jde o vlastní vydání), ale jednak jsem jméno Jakubova labelu narazil ve zdravici vytištěné na vnitřní straně digipaku, a jednak stejně jako Cecek Records pochází i kapela Projekt-X z Havlíčkova Brodu. Mnoho dalších informací se mi o nich dohledat nepodařilo, založený mají facebookový a bandzone profil, ale ani na jednom se nic podrobného nepíše.

 

Přitom podle informace od kapely se jejich počátky datují rokem 2006, což už je pěkně dlouhá doba s potenciálem na zážitky, ale podle všeho aktuální album je takovým návratem na scénu po delším období temna. A co bylo předtím, netuším ani náznakem. Současná sestava je čtyřčlenná a zahrnuje naprosto klasické obsazení složené ze dvou kytar, basy a bicích.

 

Hudebně jde o prolnutí většinového thrash metalu s menším dílem čehosi jako NY hardcoru, což mě při prvním poslechu vrátilo o dvacet let nazpět, kdy jsem chodil na svoje první koncerty jihočeských Locomotive. Napadnout vás můžou třeba ještě domácí Streetmachine, napadnout vás můžou praotci toho všeho Slayer, svým způsobem třeba i domácí Debustrol a napadnout vás může dalších tisíc tun podobné muziky. Pokud totiž Projekt-X v něčem nevynikají, tak v originalitě a nějakém vlastním pojetí, protože jsem přesvědčen o tom, že třeba i nechtěně jste podobné muziky slyšeli už velkou spoustu.

 

Bohužel Projekt-X nevynikají ani v tom málu, co zkoušejí hrát a jednotícím prvkem celého jejich snažení je jednoduchost. Základní riffy, základní hra na bicí, základní nasrané texty, bohužel navíc s mizerným zvukem. Album Dehumanizace, které svými pětadvaceti minutami stojí někde na hraně mezi klasickou řadovkou a EP, je přehlídka čistého undergroundu zahraného sice s nadšením, ale už s ničím dalším. Poslech nepřinese jeden jediný zajímavý nápad, potenciál dvou kytar je naprosto nevyužitý a troufám si tvrdit, že to, co je na desce ke slyšení, by s klidem zvládla jedna. Zcela zásadní nepochopení ale nastalo ve studiu, protože zvuk pořízený AB Records nejen že není ani náznakem thrashmetalový, ale on je zcela a naprosto impotentní. Kytary prakticky nejdou slyšet, vytaženému rytmičáku chybí razance a zní skoro až hebce, poslechový prostor prakticky neexistuje a většina zvuku hraje ze středu, a to včetně jedné z kytar, kterou bych snad s výjimkou skladby Neřeshit očekával mnohem víc vpravo (vzhledem k tomu, že ta druhá jde zleva). Nechci chodit úplně do detailů, protože by to bylo na dlouho, ale máme-li se bavit o čemsi jako metalu, tak přesně takhle nevýrazně a zakřiknutě to znít nemá. Zcela stranou pak nechávám docela brutální dynamické úpravy a limitaci signálu, díky které se zvuk alba slyšitelně trhá a rozpadá. S takto potrhaným zvukem už jsem se nesetkal docela dlouho.

 

Jednoduchost zmíněná někde výše se propsala i do zpracování digipakové CD edice, která kromě válečného titulního obrázku staví grafiku pouze na černém pozadí, na kterém jsou obsáhlé děkovačky a zdravice, ale nikoliv třeba texty anebo aspoň uvedení autora onoho válečníka. Chybí booklet, chybí jakýkoliv pokus o zajímavou grafiku (fotky ZDE a ZDE).

 

Pokud to snad vypadá, že jsem na Dehumanizaci nenašel nic dobrého, tak snad připojím čistě osobní sympatie k podobné produkci, protože i když to tak nevypadá, tuhle muziku mám rád, vyrůstal jsem na ní a někdy v druhé půlce devadesátek se mi díky ní formovala část mého hudební směřování. V případě kapely Projekt-X si ale nemá smysl cokoliv namlouvat - tohle je čistý okresní přebor a nic dalšího v tom slyšet není.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Kronotos / 18.11.22 7:32odpovědět

Obal je ukradený plakát k počítačové hře STALKER, od ukrajinských vývojářů. https://www.konzole-prislusenstvi.cz/p/2278/plakat-stalker

Jirka D. / 18.11.22 10:11odpovědět

Díky za doplnění, byť moc dobrou vizitku to kapele nedělá.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky