Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Prong - Carved Into Stone

ProngCarved Into Stone

David31.10.2012
Zdroj: flac
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Prong konečně vyslali všem pochybovačům a rejpalům jasný signál, že ještě zdaleka nepatří do starého železa a natočili desku, která si jednoznačně žádá vaši dlouhotrvající pozornost a nastražená ušiska.

Už je tomu nějaký ten pátek, co Tommy Victor podporován famózními spoluhráči Mikem Kirklandem, Tedem Parsonsem a později Troyem Gregorym a Paulem Ravenem společně s kapelami jako Helmet či Pantera diktovali směr, nebo spíše celou řadu směrů, kterými se následně ubírala metalová kolona po několik dalších let, jenže… čas nezadržitelně letí a doba se za téměř 20! let změnila k nepoznání. Prong už zdaleka nepatří mezi inovátory a průkopníky, kteří jsou vždy o dvě délky před konkurencí, nicméně od svého ne příliš přesvědčivého comebacku z roku 2002 v porůznu poslepované sestavě, přeci jen dokázali jakž takž pozvednout hlavy a především na předposlední studiovce Power Of The Damager vytřít podlahu vskutku do sucha. 

 

Na nejnovějším záseku Carved Into Stone se jako již tradičně podílela zcela odlišná rytmická sekce. Bicmen Aaron Rossi a basák Monte Pittman vyfasovali kopačky a hlavní mozek kapely Tommy Victor na jejich posty obsadil Alexe Rodrigueze, dříve působícího například ve smečkách jako 3 Inches Of Blood nebo Walls Of Jericho, a starého známého holohlavého vousáče Tonyho Campose, kterého je poslední dobou všude plno, což se ukázalo jako velmi dobrý tah. Nová sestava sice stále nedosahuje tak závratných kvalit, jako v období zlatých devadesátých, nicméně poprvé od Rude Awakening mám pocit, že strojovna Prong šlape od začátku do konce bez výraznějšího zaškobrtnutí. Alex se vymezuje vůči svým post-comebackovým předchůdcům mnohem hravější a pestřejší úderovou sadou a o Tonym myslím netřeba dlouze polemizovat, je to starý profík, univerzál, který by se neztratil snad ani na Vlachovce po boku nedostižného Pepíčka Zímy.

Před oficiálním vypuštěním nové fošny vstříc věrným fans se Tommy nechal slyšet, že se rozhodně nehodlá ohlížet zpět do minulosti a na Carved Into Stone tedy uslyšíme znovu čerstvé a neotřelé postupy... s čímž tedy mohu (částečně) souhlasit. Jestliže bych postavil všechny desky Prong pěkně vedle sebe do pozoru, dva stejné exempláře ani po x-týdenním zkoumání a rozpitvávání jednoduše nenajdu, ani kdybych se na hlavu postavil. Na druhou stranu rozdíly mezi posledními třemi již nejsou tak markantní a v podstatě se jedná o nejrůznější kompiláty již jednou řečeného. Oproti hutnému, bucharoidnímu Power Of The Damager hoši odhodili přebytečná závaží, zařadili vyšší rychlostní stupeň a rozpomněli se na starý dobrý thrashing, který umně naroubovali na své skalpelem vyřezávané riffování. Album tak působí velmi šlapavým a přímočarým dojmem, ačkoliv si stále zachovává všechny dříve definované ochranné známky. Výsledek pak zní, jako kdyby Prong vyrazili na společný jam s Machine Head stimulováni právě dohrávající plackou Stomp 442 od Anthrax...
Carved Into Stone neznamená žádný zásadní průlom v kariéře Prong a v metalovém dění obecně už vůbec ne, přesto si troufám tvrdit, že pánové nahráli své nejlepší album za posledních 10 let. Jako celek funguje znamenitě od začátku do konce, všechny skladby snesou velmi přísná měřítka, některé jako Keep On Living In Pain, Revenge... Best Served Cold či titulní Carved Into Stone dokonce ta nepřísnější, což na posledních dvou počinech rozhodně nebývalo samozřejmostí. Žádná vata, tápání či nejistota se tentokrát nekoná. 

Prong 2012

Nicméně i přes zmíněná pozitiva mi celkově velmi dobrý dojem malinko kazí pomyšlení na úžasné výtvory Beg To Differ, Prove You Wrong, Cleansing a Rude Awakening, v jejichž stínu Carved Into Stone poněkud bledne... sice ne jako yorkšírek před zuby cenícím pitbullem, ale přeci jen... nemohu si pomoci. Co naplat, překonat nepřekonatelné se Tommymu a spol. zřejmě již nikdy nepodaří... pokud ovšem narozdíl ode mne dokážete odhodit veškeré předsudky, zadupat černé myšlenky a necháte se unášet jen a jen hudbou, dostane se vám zasloužené odměny v podobě více než nadstandardního zážitku až po okraj naplněného energií schopné vypálit nepřipraveným pořádnou díru do hlavy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky