Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pure Wrath - Bleak Days Ahead

Pure WrathBleak Days Ahead

Garmfrost22.5.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Bleak Days Ahead posluchače vede tak, aby pozapomněl, že poslouchá sled akordů, tónin a rytmů. Tím album rozhodně není. Má plno přesahů, hraje si s emocemi. Chladem, smutkem i vztekem. Album je black metalové, rockové, zasněné, rozvolněné i konkrétní.

Po promu Pure Wrath jsem sáhl čistě ze zvědavosti. Znalcům je tvorba indonéského projektu multiinstrumentalisty Januarya „Ryo“ Hardyho dobře známá, alespoň se to tak s ohlasů různě po síti zdá. Kapel ze Západní Jávy mnoho neznám (žádnou), proto jsem čekal něco hodně podzemního, syrového a možná neohrabaného (odpusťte mým předsudkům) a šokovaně zíral, co se na mě sype za parádu. Pure Wrath nabízí silně nadprůměrnou atmosférickou, post/blackovou krasojízdu, se kterou Hardymu pomáhá hostující Yurij Kononov (dříve White Ward).

 

pure wrath

 

Bleak Days Ahead je již čtvrté dlouhohrající album Pure Wrath, styl i rukopis projektu je rozvinutý, dopilovaný do puntíku. Nalákán jeho silou jsem se jal na výpravu do minulosti a s údivem koukal, že i starší nahrávky stojí za hřích. Bleak Days Ahead už tolik nezdobí black metalové odění. Nové album je otevřené různým lákadlům, naléhavosti minulosti se nebrání, avšak je vedené moderním myšlením nesvázané instrumentálními či vokálními zábranami.

 

Temné dny před námi působí silou i něhou, drásavé lyrické myšlenky se neobrací do jiných světů, vystačí si se současností, se střety civilizací, s aktuální hrozbou konfliktů globálních i vnitřních. Ruku v ruce se k náladě pojí hudební poselství, západní kultura je dominantní, nikoho by nenapadlo, že jsou Pure Wrath kapelou z opačného konce světa. Ryo umně zakomponovává do metalového rejdiště saxofon, hammondky, soundtrackové asociace, ženský zpěv, art… Místy vzniká prostor pro jazzové orgie, vše je ale hnané v pevných mantinelech. Hra se nebortí, pouze bobtná.

 

Bleak Days Ahead posluchače vede tak, aby pozapomněl, že poslouchá sled akordů, tónin a rytmů. Tím album rozhodně není. Má plno přesahů, hraje si s emocemi. Chladem, smutkem i vztekem. Album je black metalové, rockové, zasněné, rozvolněné i konkrétní. Posledního připodobnění je ovšem nejméně. Je tedy se připravit, udělat si čas, protože takový poslech se nehodí jako kulisa.

 

Šíři alba napomáhá několik hostů. Vedle zmíněného Yurie Konovova, zde zazní hlas Glenndera (Warkvlt, Sethos), Danyho Tee (Acathexis, The Leaving…), doprovodné zpěvy Andrewa Rodina (dříve White Ward) a saxofon v podání P.F. Ryo se zhostil rovněž produkce, mixu i masteringu, hraje tedy vše přesně podle vlastních představ a vizí. Za zmínku stojí zdánlivě nenápadný, ale emocionálně silný artwork od Aghyho Purakusumy, který vytvořil obálky i pro starší počiny Pure Wrath a kapele tak evidentně rozumí.

 

Přiznal jsem se, že jsem neznal žádnou indonéskou kapelu, či přinejmenším si nepamatuju, že bych nějakou poslouchal. Což je v podstatě totéž. To jsem po nastudovávání Pure Wrath a všech podílejících hostů lehce napravil. Nyní mám jakýs takýs obrázek o tamní scéně, která není vůbec marná. Pure Wrath se krapet obrátili od své black metalové identity, a otevřeli se různým tvářím hudebních odnoží, aby obohatili svůj vlastní vesmír. Ohromující místa, či spíše plochy střídají méně vzrušující okamžiky, energie místy padá, nicméně i v takových chvílích jsou Pure Wrath a jejich Bleak Days Ahead velkolepí.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky