Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Budeme-li se pídit po kapelách, které za svou existenci příliš nevybočili ze zajetého řemesla, dostaneme většinou jména, jejichž tvorbu si při random poslechu stěží zařadíte na konkrétní údobí a album. Jednou z nich je i Darkened Nocturn Slaughtercult z Německa, kteří to své černé umění drtí od roku 1997. A neuhnuli ani o píď i v roce letošním, kdy vychází šestá deska po šesti letech s šestipísmenným názvem Mardom. Náhoda?

Ne, že by skupina na novince zněla úplně stejně jako na debutu Follow The Calls Of Battle, ostatně to ještě nenabídlo tolik maniakálnosti jako perfektní jízda Nocturnal March z roku 2004. Ovšem stále jde o jakýsi jazyk, kterým hovoří jen oni. Tedy banda kolem Onielar, která tvoří poměrně charismatický bod celé skupiny a díky níž si mnozí vlastně uvědomíme o koho jde. Jednak je to ženská v blackové kapele a rovnou za mikrofonem a jednak je majitelkou neuvěřitelně dlouhých vlasů, což by jí mohl lecjaký kolega naší redakce závidět. Ale my jsme skromní a závist je nám cizí, naopak jsme pyšní na svou efektivní vlasovou střídmost… kde, že jsem to skončil? Jo, takže Mardom je hodně podobné Necrovision, které je zas celkem srovnatelné se Saldorian Spell, to pak zas snese přirovnání k Hora Nocturna, které není daleko od Nocturnal March. No a kruh se uzavřel. Muzika Darkened Nocturn Slaughtercult, prostě nemá zapotřebí do svých desek cpát nějaké finty, kterými by okořenila poselství, jež předává. Jednoduše jede od počátku věků do dnes syrový black, který však není jalový, není hloupý a není ani nudný. Jejich styl má jiskru, šmrnc a dýchá skutečně zatuchlou oddaností tomuhle žánru, což je znát už na obalech, kde se žádné třetí barvy nedočkáme, ačkoliv v bookletu se barevné fotografie objevují, ale i ty jsou laděné do nějakého odstínu...

Co však vidím jako jasný posun či změnu, je použití intra. Jasně, něco v tom smyslu bylo i na Necrovision, ale tentokrát jde o skutečně povedený kousek, který pozvolna rozkmitává správnou emoční hladinu, aby ji pak naplno roztříštil následujícím songem. A pak už to jede, jak jsme zvyklí. Svižné vyhrávky, nepolevující bicí a nepříčetný vokál. Tahle smršť funguje a ačkoliv se může lehce zdát jako monolitická a snad i tím pádem nezáživná, tak věřte, že Mardom není jen o tuctovém black metalu. Tenhle je uvěřitelný, skvěle nazvučený, patřičně živelný, dokáže hýbat s tělem a vmíchat do něj ty správné impulsy. Je to hodně animální hudba, přičemž právě tato skupina patří mezi ty ortodoxnější, vytrvale zlé a při tom všem neztrácí na vyspělosti a cti. Jiní by se možná zamotali ve vlastních infernálních výlevech a vyzněli by až směšně, kdežto tohle jméno si drží svou vážnost.

Nemá smysl rozvádět dál, co je kde nové, co je kde jiné a naopak co ubylo. Tohle je black metal bez kompromisů. Ber nebo jdi dál. Oni totiž i ty sypačky se musejí umět. Nejde jen o to nasadit tempo, ale udržet si jistou zajímavost, což Darkened Nocturn Slughtercult prostě umí. A proto je mám rád.