|
|
||||||||||
Josh Homme v květnu letošního roku oslavil kulatou padesátku, takže to skoro vypadá, že nová deska jeho Queens of the Stone Age byla takovým dárkem k životnímu jubileu, ale samozřejmě to může být jen shoda okolností. Když bychom hned z úvodu zůstali u čísel, tak aktuální album nazvané In Times New Roman... je v pořadí osmá řadovka kapely a předcházela jí poměrně dlouhá prodleva šesti let od vydání desky Villains (2017). Tu jsme napříč redakcí poslouchali myslím docela hojně, ale žádné velké extra nadšení se nedostavilo (ani u dlouholetých věrných) a nakonec to dopadlo tak, že jsme o ní ani nepsali. Villains jako deska zapadla, aspoň v mém případě to bylo tak, že její poslech jsem zopakoval až teď po letech čistě kvůli souvislostem na nové album. Naopak předminulá deska ...Like Clockwork (2013) u nás zabodovala hodně, vracím(e) se rád(i).
Možná díky tomu jsem k novince přistupoval s lehkou nervozitou, ale současně i s nadějí, že jeden přešlap neznamená tragédii a že když se tak úplně nepovedlo minule, bude dost munice pro tentokrát. Bohužel její poslech na úplném počátku bych označil za zklamání, bez ohledu na to, že ve světových žebříčcích si album nevede vůbec špatně. V mnoha ohledech mi album připomnělo zkušenosti s jeho předchůdcem, u kterého jsem měl dojem, že z muziky Queens se vytratila jejich příslovečná lehkost, jejich nadhled, a že ty skladby klopýtají jaksi krkolomně a bez elánu. Za mě nemá smysl srovnávat je třeba s tím, co se dělo na desce Songs for the Deaf (2002), protože to, co se událo na ní, se stává jednou za čtvrtstoletí. To už se nevrátí, stejně jako se nevrátí sestava, která tehdy tu desku dala dohromady. Jenže i když jako možný nový etalon použiju třeba zmíněnou ...Like Clockwork, stále budu mít problém, který nevím jak úplně řešit.
Přitom nahrávka začíná docela slušně a skladba Obscenery je taková normální písnička s typickým zvukem Queens, ve které bych sice oželel angažmá smyčcového kvarteta (skutečně si nemyslím, že Queens potřebují smyčcové kvarteto ... tady, ani jinde), ale se kterou se dá docela dobře žít. Staré časy plné elánu a energie přichází se songem Paper Machete, který je ale v tomto nastavení ojedinělý a na desce už o nic podobného nezakopnete. A je to škoda. Zbytek desky mi během seznamování docela splýval a skoro bych v tu dobu řekl, že nuda Villains se vrátila naplno ... což se naštěstí mírně korigovalo s časem a počtem přibývajících poslechů. In Times New Roman... to jako desku sice nekatapultovalo mezi horké favority léta, ale aspoň zachránilo nemastný neslaný dojem zpočátku.
Time & Place, What the Peephole Say a Negative Space začaly lehce vyčnívat a žít si vlastním životem. Osobitější obrysy dostaly i další skladby a u některých dokonce mi začalo chutnat jejich táhlé tempo a lenivost, kterou jsem viděl jako největší překážku možných sympatií (Carnavoyeur). U dalších se naopak nemůžu zbavit lehce kolotočářského vyznění a v podstatě překročení hranice mezi hudební zábavou a kýčem (Made to Parade, Emotion Sickness), anebo uměleckého vyčerpání (střední pasáž Sicily a opět Emotion Sickness, která je za mě jasný kandidát na zeštíhlení desky). A to, že v poslední skladbě slyším Nicka Cavea, beru jako příznaky stařeckých neduhů...
Celkově bych řekl, že album s časem lehce povyrostlo, ale kromě rozeznatelného zvuku Queens mnoho zajímavých skladeb nabídnout neumí. Kapela působí unaveně, bez energie a jestli jsem výše jmenoval nějaká záchytná místa pro poslech, skoro bych řekl, že to bylo ve snaze najít aspoň něco. Že bych si ten proces ztotožnění se s deskou představoval jednodušší, přirozenější a bez to, že na konci překonávám vyčerpání a utírám si orosené čelo. Byla to dneska dřina.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Matador
Vydáno:Červen 2023
Žánr:rock
Josh Homme – kytara, zpěv
Dean Fertita – klávesy
Michael Shuman – baskytara
Jon Theodore – bicí
Troy Van Leeuwen – kytara
hosté:
Richard Dodd – violoncello (1, 6, 8, 10)
Leah Katz – viola (1, 6, 8, 10)
Daphne Chen – housle (1, 6, 8, 10)
Eric Gorfain – housle (1, 6, 8, 10)
Nina McCoy – doprovodný zpěv (1)
Sharetta Morgan-Harmon – doprovodný zpěv (1)
Tenderlie Lavender – doprovodný zpěv (1)
Matt Helders – doprovodný zpěv (9)
1. Obscenery
2. Paper Machete
3. Negative Space
4. Time & Place
5. Made to Parade
6. Carnavoyeur
7. What the Peephole Say
8. Sicily
9. Emotion Sickness
10. Straight Jacket Fitting
Queens of the Stone Age
...Like Clockwork
Usurpress
Interregnum
Bikkinyshop
How I Met Your Murder (EP )
Crosses
†††
Explosions In The Sky
End
Kabaret doktora Caligariho
Hry pro Marii
AthanaTheos
Prophetic Era (Or How Yahveh Became the One)
Dark Seal
Země našich předků
Ramchat
Bes (EP)
Impulsealer
42
Dagoba
Tales Of The Black Dawn
Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
2.5.2024October Tide natočili klip ke skladbě Unprecedented Aggression z loňské řadovky The Cancer Pledge (naše recenze)
1.5.2024Floridští rouhači vydali koncem dubna nové album nazvané Banished By Sin. Obsahuje dvanáct skladeb znějících jako ten správný chlív.
1.5.2024Tradiční festival folklórní hudby Antitrend ročník 2024 se opětovně v Žabčicích u Brna odehraje v sobotu 29. června. Startovat se bude v pravé poledne...
1.5.2024V sobotu 4. května se v brněnském klubu Unleaded Coffee uskuteční koncert kapel, které spojují sklony k psychedelickým vrtochům.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.