Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Queensrÿche po uměleckém zlomu a komerčním ohlasu alba „Operation: Mindcrime“ z roku 1988, posbírali vavříny a po vystřízlivění nadešel čas na další kreativní období. Nelehkého nástupnického postu se musel zhostit nový materiál – „Empire“. Kapela na něm jde s kůží na trh, progresivně se posunula zase o koňskou délku. Nebojí se více experimentovat, zjednodušit skladby a přesto natočit vynikající silné a chytlavé album skvělého prog metalu, nebo chcete-li prog rocku. Prodejní úspěch alba Empire, přinesl členům kapely absolutní finanční zaopatření, jelikož se stalo po celém světě multiplatinovým.

Empire, v sobě drží nekonečný arzenál hitových skladeb, kdy jediný kousek z playlistu není možné zatratit nebo brát jako špatný. Taková jakostní vyrovnanost je k nalezení jen ve výjimečných případech. Celé CD je vyprodukováno s krystalickým zvukem a absolutně namakaný balanc dovoluje kochat se všemi instrumenty. Zjednodušení a prosvětlení kompoziční stránky posílá do středu pozornosti jednoduché, ale přesto geniální motivy a melodie. Odpich alba je neskutečný a přes vycizelovaný zvuk má záběr a tah. Třeskutě explozivní švih tepe a pulzuje, dává energii a zajímavé nosné nápady. Melodie se nekompromisně zarývají do podvědomí a zůstávají na věky. Mohutné nakračování mamutích kytar je neopakovatelně grandiózní, Tate se zabydlel v absolutní pěvecké špici progresivních partií scény.

První skladby z úvodu alba jsou naprosto strhující, výtečný prog metal říznutý řádnou dávkou pompézního rocku pro stadiony. Úchvatný nástup podtrhuje hitově nevysychající Jet City Woman. Po takové parádě by člověku do podvědomí vstupovalo varování na možné snížení laťky. Pánové do nás nahustí pomalou Della Brown, postavenou na silné basové lince, která má hlavní slovo. Tate vypráví, chytá až bluesové rejstříky a lehkonoze vystupuje do výšin, kytary bez zkreslení podtrhují atmosféru, možnou nudu zahání nečekaný nástup geniálního refrénu s orientálním odérem a zmohutnělou odstřelující basovou hrou. Vše zahráno jakoby mimochodem, ale skladba vytváří nekonečné dění a rozsáhlou malbu do fantazie posluchače. Geniální song!!!

Album neustále graduje a jeho potenciál plápolá na maximu. Není možné připustit kolísání kvality materiálu či jeho nižší záživnost. Laťka je trvale na horní mezi, a v budoucnu se s ní Queensryche problematicky potýkali celou věčnost. Titulní skladba alba je jasným příkladem hesla – V jednoduchosti je síla. Nijak složitá struktura, rytmika bez výrazných komplikací, přesto výsledek a konečný výraz je neuchopitelný a nedozírně neopotřebovatelný. O nesmrtelnosti refrénu netřeba nosit písmena do slovníku. Absolutní vrchol celého alba.

Kvalita balad chasníků Queensryche je věhlasná, Silent Lucidity tak můžeme bez obav zařadit mezi skvosty baladického střihu, který naštěstí uniká pozornosti komerčních rádií a tím se nezařadil do zástupu odrhnutých oposlouchaných balad… V následujícím švihu se pokračuje v uvolněné náladě a dostává se i na značně pompézní street rock a prvky americké pompy a melodické rozlehlosti. Závěrečné nostalgické odmávnutí cíle podtrhuje komplexnost a bezvadnost uměleckého výtvoru kolekce Empire.