Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Queensrÿche - Queensrÿche (EP)

QueensrÿcheQueensrÿche (EP)

Michal Z16.1.2011
Zdroj: MP3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: První krok Queensrÿche do hudebního světa, poznamenaný hudebními vlivy zvenčí. Přes neoriginálnost projevu, kterému dominují vlivy NWOBHM a klasického power metalu, lze sledovat patrný talent, který se časem rozvinul do zásadních progmetalových květenství.

V období mého recenzentského útlumu jsem se v ústraní rozhodl, brát si kapely na paškál s větším důrazem a kompletně probrat jejich diskografie. Jedná se o spolky, jejichž tvorba mě provází a kříží se celým mým posluchačským životem. Pravda vybrat si první kapelu k tomuto účelu bylo složité. Chtěl jsem sáhnout až k počátkům hard rocku, ale to si nechám asi na důchod. První kdo dostane tu „čest“ být kompletně rozebrán, jsou američtí (později) progresivisté Queensrÿche z amerického Seattlu. Nevidím tak důvod, proč nezačít od debutního eponymního EP z roku 1983. Kapela v době vydání prvního EP byla pohromadě cca 2 roky a lze to z poslechu odtušit. Ihned od prvních úderů cítím, že mladíci se s nadšením vrhli na hudbu, která se jim v té době líbila a jali se dout do plachet heavy a power metalu, ale prozatím bez výrazného vlastního uměleckého vkladu. Zkráceně by se to dalo charakterizovat jako přípravka pro věci příští. Kapela se vyhrála a po získání jistoty a základní podpory příznivců se až později osobitě vyprofilovala.

 

Jisté kvality však v drážkách prvotního EP nacházím dodnes. Hlavní inspirační zdroje lze nalézt v Iron Maiden a Judas Priest. Geoff Tate duje do hlasivek ještě lehce neohrabaně, ovšem rozsah a čisté stoupání do výšek ho pasuje na jednoho z nejrespektovanějších pěvců, který si brousil hlasivky na dobové heavy metalové top zpěváky. Eponymní skladba především cituje ranné Iron Maiden (v podstatě celou NWOBHM), co se týče struktury skladby, rytmické sekce i melodií. Ranný Maiden odstín je na šedivou nepopsanou zeď nanášen inteligentními střiky i v další skladbě, které nepřeslechnutelně vévodí vydařený refrén a cválající heavy metalová atmosféra. První dvě skladby EP v podstatě jmenují dominantní činitele a vlivy na samotné mladé uskupení. Vizáží a stylem oblékání zcela zapadají do vzdouvající se vlny z britských ostrovů, říznuté rodící se hairmetalovou módou za velkou louží. Při pohledu na dobové klipy mě neskrytelně cuká koutek, ale doba byla taková.

 

Neotřelý rozjezd skladby „Blinded“ se rozvíjí do zajímavého motivu, který je bohužel klamavě zalit klasickým metalickým kovem se silnou krustou vysokých klenutých vokálů. Motiv z úvodu opět dostává prostor až v závěru a za podpory psychedelických kytar a hypnotizující rytmiky, dochází k prvnímu uměleckému kreativnímu progresivnímu zápalu motorů. Pomyslný vrchol debutového EP spatřuji v povedené, chytře strukturované “The Lady Wore Black“ navoněné upřímným baladickým odérem. Vůči laciným vlezlým cajdákům a oplodňovákům jsem velmi obezřetný. Nic takového v nabízeném kousku na posluchače nečíhá. Procítěné vokální podání, decentní instrumentace, časem luxusně exploduje k vypjatějším emocionálním polohám. Bravurně zahrané a kompozičně vyhraněné. Z dnešního pohledu je tato balada nevyčerpatelným rodištěm mnoha skladeb, které později Queensrÿcheeskortovali do výšin.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky