Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hned při pohledu na název zatím posledního díla Drudkh jsem pocítil jisté sympatické zachvění. Eternal Turn Of The Wheel byla přece jednou ze skladeb z jejich devět let starého debutu Forgotten Legends. A pokud bych si měl jen díky tomu slibovat pokus o návrat k časům minulým a vybodnutím se na postupné kulacení ostrých hran, jsem jednoznačně pro každou špatnost. Tahle příležitost se zkrátka neodmítá.

Ignorovat kapelu, která se již léta řadí mezi to nejlepší vzešlé z ukrajinských polesí by byla věčná škoda. Stejně jako věčný běh jednoho roku, na něž se Drudkh na svém posledním albu zaměřili a jehož proměny a opakující se pouť se snažili hudebně zachytit. Jedna ze zásadních post sovětských kapitol blackmetalového obrození, mající na kontě plno záslužných alb, neustala ve svém snažení ani během letošního konce zimy. Album Eternal Turn Of The Wheel je tak už nějaký půlrok venku, ale to nic nemění na jeho stálosti a poměrné čerstvosti.

Jak velí název desky, tak se chlapci činí i v jednotlivých skladbách alba. Ve jménu zasvěcení proměnám sezóny je rozděleno do čtyř částí (nepočítaje introdukci) na jarní, letní, podzimní a zimní sběr na sebe navazujících ročních období. Jednotlivé kapitoly jsou dokonce zastoupeny přímo danými měsíci v roce, takže se dočkáme přírodních manévrů v období března, srpna, října či prosince. Drudkh tyto etapy věčného sledu proměn samozřejmě zvou honosněji, ale než na jejich předlouhé drmolení se raděj omezme na podstatné. Vedle jistě zajímavého konceptu, ke kterému kapela přistoupila skutečně příkladně, jde zejména o hudbu samotnou.

A na tomto místě jsem rád za jistý druh návratu v čase. Drudkh posledních dvou alb jsem viděl jako zvolňující, melancholickou partu, která vede své kroky k větší přijatelnosti, ale styl této chůze nebyl daleko od vratkého kulhání. Neříkám, že šlo přímo o bezkrevná díla, ale mnoho strhujícího sebou nepobrala. Spíš jsem kapelu začal vnímat jako jemně uvadající těleso, které se pomalu, ale jistě ukládá do roviny, která mu není úplně vlastní. S tím je ovšem minimálně ve společnosti Eternal Turn Of The Wheel na necelých čtyřicet minut konec. Ukrajinští patrioti se znovu více upnuli k ofenzívě, navrátili se k divoce znějícímu black metalu, bohatému na atmosféru a navození nezkaženosti dalekých lesů na východ od našeho území. Tento přístup jim vyhovuje mnohem více, jsou v něm jednoduše uvěřitelnější, důraznější a je znát, že ví, jak se v černých vodách nespoutané přírody pohybovat.

Klidný vánek a nudou zavánějící melancholie jsou rázem ty tam. Novinka skvěle kvapí, člověk se ani nenaděje a už je tady prosinec a jeho vánice na samotný závěr alba. Jeho stejnosměr je dán stylem tvoření Drudkh, kde bych nespatřoval negativum v podobně ložených písních, neboť to je naopak doménou spolku a znakem jejich originální produkce. Tahle kapela je zatraceně rozpoznatelná a odpoutána od kterékoliv další. Navíc se jí opětovně daří navodit onu podmračenou naturální náladu, ve které jsou k mání jak silné ukrajinské poryvy, lesní čisté potoky, křik dravců, tak všeobjímající neklid a záměrné tajemno. Drudkh sice nenavazují na svůj zásadní výtvor, za který je mnohými považován opus Autumn Aurora, ale přesto jde o příjemnou změnu k lepšímu.