Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Queensrÿche - Rage For Order

QueensrÿcheRage For Order

Michal Z20.1.2011
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Queensrÿche zaznamenali temné, tíživé posmutnělé album z nejtmavějších odstínů vlastních látek. Do skladeb se zabydlel progresivní přístup, tu a tam toto soužití ještě skřípe. Album hodně sráží sterilní uhlazená produkce.

Queensrÿche po albu The Warning z roku 1984 rozjeli celosvětové turné (s celkem rozsáhlým pobytem v Evropě) a k vydání dalšího opusu se našel čas až ke konci roku 1986, kdy svět spatřilo album Rage For Oder. V porovnání s albovým předchůdcem zní počin Rage For Order poněkud sklesle a zemdlele, na druhou stranu kapela začala více progresivně zpracovávat rock - metalovou hroudu. Noha jde z plynu a drajv s tahem vyšuměl do ztracena. Na albu převažují pomalejší a střednětempé skladby temnějšího zasmušilého charakteru.

 

Kytarové duo DeGarmo - Wilton se snaží opět přijít s něčím zajímavým a ukázat svůj hráčský posun, Tate pěje co mu hlasivky dovolí a jeho vyzrálá jistota projevu je hlavní devízou alba. Co však člověk musí řešit je jisté vkradení nudnosti, sterility a omšelosti. Kapela se v pozdějších rozhovorech zmiňovala o spoustě zásahů zvenčí, které je tlačili jinam než bylo jejich přesvědčení, pravděpodobně se jednalo o daň podpisu smlouvy na vydávání alb u hudebního kolosu. Skladby povětšinou znějí uměle - synteticky, vše je příliš umravněné, použití kláves ještě výsledný dojem zjemňuje. Některé melodie doslova jako by tahaly za paty, příliš jim nevěřím a spíše jsou mířeny na komerční aspekt alba. Na druhou stranu je třeba podotknout že skladby jsou skutečně rozmanité.

 

Pověstnou jiskru spatřuji ve skladbách Chemical Youth, The Whisper a Surgical Strike, které svojí svěžestí a tepavostí rozvíří usedlý prach. Kapela se snaží vsadit na prog notu, ale příliš to nevychází. Cítím snahu zalíbit se všem, ale výsledek je laciný studený čumák bez emocí. Pouhé prog cvičení… ztrácí se vlákno vedoucí k živoucímu dychtícímu jádru. Z Rage For Order si posluchač téměř žádné emoce navíc neodnáší, pouze se s hudbou potěší bez vyššího efektu.

 

Ze všech negativních věcí však vychází jednoznačné pozitivum, Queensryche se oprostili od vlivů zvenčí a jasně již definují především svoji rozpoznatelnou tvář. Přestože má hudba na Rage For Order spoustu nedostatků, nelze jí místy upřít skutečnou naléhavost a těžkost s hmatatelnými nástupy na hitové ambice. Album je hodně odlišné od svých sourozenců na obou stranách časové osy a v úplném stínu následujícího průlomového alba. Přes všechno to mé remcání má vlastní hodnotu a vystupuje nad většinu dobového odpadu. Rage For Order rozhodně není na první poslech, ale pro svoji hloubku - temnotu si v mých uších uchovává značnou časovou trvanlivost dodnes.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky