Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na wikipedii se píše, že Radiohead je an English rock band from Abingdon, Oxfordshire, ale kdo z vás je sledujete podobněji, asi už jste si tu rockovou kapelu trochu přeformulovali. Radiohead patří k těm, kterým jeden žánr nestačí. A taky patří k těm několika málo vizionářům, kteří prochází dekádami bez šrámů a kteří to svoje vizionářství myslí vážně i době, kdy by si nemuseli myslet už vůbec nic.

Nechám stranou otázku, kterou jejich desku považujete za tu nejvíc přelomovou, takovou, která maximálně intenzivním způsobem posouvala zažitá pravidla a nutila změnit úhel pohledu na to, co se na svém začátku tvářilo víceméně jako alternativní rock. OK Komputer? Dvojice Kid A a Amnesiac? Hmmm? Má oblíbená In Rainbows? Nechám to na vás. Radiohead vždycky odmítali stát na místě a nechat se jakkoliv svazovat v možnostech vývoje svého zvuku. Sledovali pokrok v hudebním světě, jeho rozvíjející se technologické možnosti, ale namísto přibližování se něčemu to byli vždycky oni, kteří určovali směr. Hravě a s nevídanou lehkostí.

Jejich vývoj od rockové kapely, která nápaditěji než kterákoliv jiná prolnula svět kytar s vesmírem elektroniky, se nikdy nezastavil a s každým novým albem bylo něco jinak. Vše (ještě donedávna) skončilo nahrávkou The King of Limbs (2011), na níž se Radiohead předvedli jako elektroničtí experimentátoři, kteří postavili kytary do kouta, vyměnili jističe ve zkušebně a svůj potenciál vrhli do samplingu, loopingu a elektronických beatů. A album se povedlo, zkuste tvrdit opak!

Aktuálně se na zvuku desky zásadněji podepsal londýnský orchestr (London Contemporary Orchestra) a je to znát hned od první klipovky Burn The Witch. V ní rozverně pojaté smyčce, zahrané netradiční technikou col legno, balancují na hraně s předivem syntezátoru, aby vše v závěru vyústilo v disharmonicky pojaté finále připomínající současnou klasickou hudbu. Dostatečně bláznivé? Naopak, aranže zní ve výsledku velmi civilně a nekonfliktně, i když pod povrchem se mísí na první dojem nespojitelné hudební světy. Překvapivě může znít i fakt, že základní struktury zmíněné skladby byly načrtnuty už hodně v minulosti a aktuálně došlo pouze k dopilování. A není sama, historie True Love Waits sahá až do roku 1995, Present Tense do roku 2008, dvojice Identikit a ful Stop do období tour k desce The King of Limbs (2011). Studnice Radiohead se zdá, jakoby vůbec neměla dno.

Nové album oproti tomu předchozímu představuje návrat k rockovějšímu zvuku (a to berte s rezervou a v kontextu kapely), i když rockovost není směřována k dravosti a energičnosti, ale ponejvíc k všudypřítomné a pro Radiohead typické melancholii. Decks Dark si můžete vzít jako takového typického zástupce, který v některých pasážích (asi nezáměrně) připomíná spolupráci Wilsona a Åkerfeldta v podobě projektu Storm Corrosion. Jednotící posmutnělé nálady je napříč albem ale dosahováno různě co do aranží a užitých postupů. Vedle bohatě pojatých spoluprací s výše zmíněným orchestrem (velmi dramaticky v The Numbers) album obsahuje i střízlivě pojaté písně typu Desert Island Disk či Daydreaming, které velmi směle klepou na dveře ambientu, ale i skladby s fantastickou elektronickou linkou, jako už jednou zmíněná Ful Stop. Album umí bez mrknutí oka přepínat mezi akustickými a elektronickými stopami a oba světy propojovat tak přirozeně, že místy jen stěží budete hledat hranici.

Kompozičně Radiohead opět prokazují, že přirozenost nemusí jít ruku v ruce s triviálností a že tradiční schémata lze nápaditě rozvíjet, anebo zcela opustit, když je k tomu důvod. Hravost, fantazie, tvůrčí svoboda, genialita. Nazývejte to jak chcete, mně stačí prosté ... Radiohead.

A Moon Shaped Pool je jednoznačně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku, která potěší ty, kteří si minule přáli (a nedostali) Radiohead rockovější, ale možná nepotěší ty, kteří by je chtěli rockovější ještě víc. Naopak nadšeni budou všichni ti, kteří od hudby chtějí něco víc než jen jistoty, a nezapomněli, že i populární hudba nemusí mít daleko ke skutečnému umění. Anebo že tím uměním může skutečně být. Art rock pro jednadvacáté století se jmenuje A Moon Shaped Pool.