Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Reka - Renaissance

RekaRenaissance

Symptom6.3.2015
Zdroj: 12" gramodeska (azurová)
Posloucháno na: Pro-Ject Debut III/Phono USB / Creative GigaWorks T40 / Koss UR40
VERDIKT: Názvu navzdory bych o renesanci žánru nemluvil, o přínosu kapely nemůže být diskuse a význam pro scénu odhalí až čas.

Nechat se unést proudem této „řeky“ je snadné, zvláště když se člověk obdivuje práci Belgičanů Amenra. Právě tato kapela bývá v souvislosti s Rekou často jmenována, takže prosím o pozornost ty ze čtenářů, co mají rádi rychlejší kadence.

 

Jistá podobnost tu je, jestli úmyslná, těžko říct, každopádně v kapele se najdou příznivci jak Neurosis, Cult Of Luna, Godspeed You! Black Emperor, tak i Explosions In The Sky. Kdo má rád hru na srovnávání, může si pustit desetipalec od June Paik a přemýšlet nad nevyzpytatelností stezek inspirace. Jinak vězte, že máme co do činění se slušnou porcí post-hardcoru, který může místy znít jednoduše, ale přesto je výsledek (zvláště místy) mocný.

 

Ženská ruka na bubenické sesli sice nevnáší do skladeb výrazný prvek překvapení, ale na každý pád není Anna v partě jen kvůli hezčím fotkám. Trochu nečekaný je frankofonní projev kapely z někdejšího východního bloku. Po prvních dvou albech v mateřštině stanul za mikrofonem baskytarista spřízněných Celeste Sébastien Ducotté a nutno říct, že svou účastí nemálo přispěl ke větší přímočarosti kapely. Vyznavače konceptů a techniky mohou nudit humpolácky zahrané akordy a déjà vu žánru jako nekonečná tremola.

 

 

Vinylová edice alba je chudší o skladbu Expectative, která se vešla jen na CD verzi (čímž zmizelo prolnutí skladeb jednoduchým basovým riffem). V té době se album jmenovalo III a mastering byl ve verzi 1. Drážky obou stran azurové desky nesou verzi 2, která představuje zvukový standard dneška: hlasitý heavy master. Změn doznal i obal reedice, který místo obligátní čtvrtiny obráceného pentagramu uvolnil místo stylovému sítotisku.

 

Zbývá dodat už jen málo. K albu se rád vracím, poslech si vždy užívám a provází ho pocit radosti z dobře odvedené práce. Každý však k radosti potřebuje něco jiného, takže pokud tam někomu něco chybí / přebývá, nemusí se nutně jednat o problém s hudbou samotnou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 6.11.14 8:30

Určitě bych nezapomínal na zcela prvotní dílo MFKR (1996), které osobně řadím na vrchol jejich všemožného snažení, ačkoliv jej stvořilo výrazně odlišné složení kapely. Následující dvě alba Slipknot a Iowa stavím na roveň. Nejspíš kvůli tomu, že na Iowa jsem je poznal. S příchodem Vol.3 můj zájem citelně propadl, avšak stále tuhle desku zkousnu. Zbytek už jde zcela mimo mě, včetně této novinky. Chybí mi tu především přínos hracího umu Joeyho, jeho bicí jsem vždy s radostí sledoval...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky