Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mohl bych pojat recenzi na novou desku CARCASS jen jako nadšené halekání skalního fanouška. Tuto kapelu poslouchám od útlého dětství, kdy jsem s kamarády na základce řádil u kazeťáku na „Symphonies of Sickness“ a hnusný debut „Reek of Putrefaction“. Společně s Napalm Death a Defecation to byl vrchol extrémní grindové řezby, který jsem tehdy uctíval. Postupně jsem ale podléhal sotisfikovanějším deskám jako „Necrotism…“ a hlavně „Heartwork“. Ani ten opomíjený „Swansong“ nebyl tak špatný, ale to už je trochu jiný příběh.

Když se před lety CARCASS vrátili na koncertní pódia, novou desku očekával celý metalový svět s vysokým očekáváním a taky s obavami, zda se jim vůbec podaří naskočit do rozjetého vlaku a nepůsobit zastarale. Nicméně jak „Necrotism...“ a „Heartwork“ dodnes působí svěže a současně, tak album „Surgical Steel“ zní jakoby navazovalo na „Heartwork“. Podobný zvuk, podobné melodie, stejná aura. Je to dobře nebo není? Jako fanoušek zmíněné etapy jsem samozřejmě nadšený, ale na druhou stranu CARCASS platili za průkopníky a stylotvůrce, což „Surgical Steel“ není.

Z původní sestavy zůstali jen Jeff Walker a Bill Steer. Ken Owen se na novince objevil jen jako host, kde si zařval v „Thrasher's Abbatoir“ a „Unfit for Human Consuption“. Jak asi všichni víme, jeho zdravotní stav mu nedovoluje hru na bicí. Jeho nástupce Daniel Wilding je ale dobrou náhradou za kultovního tlučmistra. Sice se do zběsilých řezeb nepouští nijak často, ale taktéž to umí rozjet v rychlém tempu. Ony nové skladby stejně nedávají příliš prostoru blast beatům. Většinou se vše odehrává v groove sekanici nebo thrashovém tupa tupa zvoucí vaše nohy k parádnímu pogu v kotli.

Parádní heavy intro „1985“ rozehrává i nostalgickou strunu, kterou rozkope „Thrasher’s Abbatoir“. To je jízda, panečku! V ten moment jsem věděl, kteráže to deska bude letos pro mě nejdůležitější. Thrash se zde pere s hard corem a po necelých dvou minutách je po všem. „Cadaver Pouch Conveyer System“ můj pocit umocňuje a já se tetelím nadšením a naprostou spokojeností, která hraničí s šílenstvím. Amottovy sólové vyhrávky kupodivu nechybí. Bill Steer perfektně jak z partesu střílí jedno sólo za druhým. Stejně jeho doprovodka řeže jak se sluší a patří! Místy mi připadne, že jsou jeho party ještě zajímavější než kdysi. Stejně jeho kumpán a komplic Jeff Walker jak na basu (ta je!), tak se svým jedovatým hlasem opravdu válí a je vidět, že neztratil ze svého skřehotu pranic na síle. Doposud patří mezi nejoriginálnější a nejzajímavější řvouny na scéně, jeho hlas si s žádným jiným nezaměníte.

Vraťme se ale zpět k songům skvostné novinky. „The Master Butchers Apron“ v až techno thrashovém hávu či „Unfit for Human Consumption“ s nářezovou pasáží v závěru připravují půdu pro nejsilnější pecky fošny. Jak „316 L Grade Surgical Steel“, tak hlavně singlovka „Captive Bolt Pistol“ jsou narvané až po okraj tím nejlepším, co CARCASS dokážou. Myslím, že „Captive…“ měli pánové skončit. Závěrečný monument „Mount of Execution“ je skvostem a možná i nejdelší písní, co CARCASS vytvořili. To ale není podstatné. Tato perla s velmi uhrančivou melodikou plnou hard rockového drajvu do celku vůbec nesedí. Kdyby jej pánové označili jako bonus, dávalo by to dle mě větší smysl. Na druhou stranu - kdo jsem, že hodnotím kroky umělce? Beru desku tak, jak jsem ji dostal a jsem z ní nadšený. Kdyby už nic dalšího CARCASS nevydali, nevadí. Deska „Surgical Steel“ plně ukojila můj hlad po jedné z nejlepších metalových kapel vůbec. Nejvyššímu hodnocení se vyhýbám z titulu nulového vývoje a mnou zmíněného důvodu ohledně zařazení „Mount of Execution“ - byť je to nejkrásnější píseň roku.