Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jubilejní kulatá desítka v albovém katalogu Fates Warning dostala označení „FWX“. První osamocenou kooperaci má Matheos s Moorem ve spolku OSI za sebou a nastal čas se pustit do práce v domovské kapele. Ta se tentokráte obešla bez hostů a materiál nadrtila vlastními silami. Klapek se ujal Matheos, proškolen právě prací ve svém bočním působišti. Nebudu chodit kolem horké kaše, předchozí fantastické album „Disconnected“ ve mě zanechalo velká očekávání s obavami, že nebudou naplněna. Chyba lávky. „FWX“ je opět zase jinde, plynule jakoby nenápadně vychází z podrostů staršího kmene. Drží si naléhavost, potemnělou zlověstnost přicházející doby chladně uvažujících komputerů. Fates Warning na své desáté studiové nahrávce potvrzují svůj post mezi soubory, které jsou i po létech na scéně schopné dalšího růstu.

Matheos s nabytými zkušenostmi co se elektroniky týče, dokáže komponovat jinak, více organicky propojovat nesourodé prvky do logických fungujících celků, a to tak, že jejich časté užívání stane se člověku nepostradatelným. Ne že by na předchozím albu nebyla elektronika dobře zapracovaná, tady se to prostě děje přirozeněji a více do hloubky. Jsou základním stavebním kamenem většiny kompozic. „FWX“ musí plně uspokojit posluchače putujícího s Fates Warning od nepaměti a milujícího jejich evoluční linii. Znovu se prohlubuje zlověstně potemnělá, (ne)odlidštěná hudba. Procházka málo oblíbenými periferiemi a dávno zpustlými industriálními prostory, kde se prohání prach se zmarem v objetí a nadbytečná vlhkost s plísní na zhacených nadějích.

Snaha hrát komplexně a sevřeně jako celek se daří extrémně, nikdo neexhibuje, jak bývá v prog slujích typické. Umělci netlačí své ego do středu zájmu a sází aleje rozmanitosti, které posluchače vedou příběhem. O albu „FWX“ lze říci, že je více zaměřeno na běžné písně, nekonají se jako posledně žádné deseti a více minutové epické orgie. Vystavuje se spíše klidnější poloha, do níž je vloženo drahokamů, až sluch přechází. Poslechovosti alba nahrává i střídání typů skladeb. Modernistická, elektronikou vydlážděná úvodní „Left Here“ je klenotem progresivního metalu. Disharmonie, lámané rytmy, počítače, střídání nálad jako nezlomné vlnobití. Tady čas neznamená nic. Pozorní najdou jasné základy Iommiho hry, kořeny jsou jen jedny. Matheos pokračuje v tvrdosti nastolené předchůdcem. Nově Alder nechává svůj hlas prohánět zákoutími rozličných krabiček a na jeky z horních pater dává zapomenout.

Fates Warning zde i trochu popustili uzdu a dávají i vyloženě metalové úderky. Takže nic není jednoznačně označitelné a jisté. Proměnlivost a aprílovost skladeb je pro „FWX“příznačná. Odvaha, vlastně umění udělat ambietně elektronickou prog metalovou skladbu se nenosí běžně, navíc když výsledek zní tak dobře – „River Wide Ocean Deep“. Po dešti originality nemají Fates Warning problém bez narušení pozornosti přejít do krystalicky svěžích a nečekaně přívětivých ploch – „Another Perfect Day“ a následně se zlomit do tíživosti „Heal Me“, která má plochu rozlehlou, aby mohla vystoupat do závratných naléhavých výšin.

Album se převalí do druhé poloviny a nemá problém si zahalekat a užít si radostí života. Tekuté písky však vybudovaný život bez lítosti stahují do hlubin, aby mohla vykvést tíživá a zároveň lehká protikladná skladba, jež udává směr poslouchatelnosti, která koketuje s prog rockovými rámci. A to skládanka rozmanitosti pokračuje směle dál, byť se závěrem alba se strhující dojmy nacházejí obtížněji. Bohužel „FWX“ se stalo poklopem na albové tvorbě souboru.