Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rendezvous Point - Universal Chaos

Rendezvous PointUniversal Chaos

Ruadek25.7.2019
Zdroj: Flac
Posloucháno na: Fiio X3 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Nadějní Norové s druhou deskou, která by nemusela znít jako sólovka jejich zpěváka. Přesto zajímavá porce s výbornou rytmickou sekcí.

Norové jsou tady s druhým albem, Baardem Kolstadem opět na bicí sesli a především i nadále s Geirmundem Hansenem za mikrofonem. A to jsou prakticky ty nejlepší ingredience této desky, jejíž hodnocení se mi původně zdálo jako jasná volba, ale po čase přehodnocuji.

 

Rendezvous Point jsou technici ze školy Dream Theater nebo ještě lépe Leprous, možná snad i Ayreon. S Leprous je pojí bubeník (který hraje v obou kapelách současně, a to dokonce i když je koncert těchto kapel za sebou v jednom večeru) a černočerné Norsko, s Dream Theater zaměření a s Ayreon zvuk a jistá pestrost. V jisté době jsem je bral jako dočasnou náhradu za Leprous, protože tam byla podobně promakaná a funkční rytmika a stylově to nebylo až tak daleko. S druhým albem se ale jasněji ukazuje problém v tom, že mít opravdu dobrého pěvce, může být trochu na škodu. Geirmund totiž podstatně zastiňuje zbytek kapely a nebýt neskutečné rytmiky Kolstad – Erstad, už by moc nebylo co poslouchat. Univerzální chaos je totiž deskou, která po čase začne znít především jako sólová deska zpěváka než jako druhá řadovka celého souboru. Z odezvy kapely je patrné, že vědí, proč mají zpěv vytažený tak vysoko. Já si ale myslím, že to není úplně dobře.

 

 

V kapele jsou skvělí muzikanti, pro leckoho je úžasné vidět hru Gunn-Hilde Erstad, která svůj nástroj zcela evidentně zvládá nadmíru bravurně. Když se na to ale zaměříte pořádně, poslechnete desetkrát, dvacetkrát...  dojdete k názoru, že po smazání hlasové stopy z výsledného mixu bude celek jen hodně průměrná zkušenost. Já mám tohle po čase i s (jinak výbornou) kapelou Soen, kde Joel Ekelöf předvádí totéž kouzlo a jeho hlas v mnoha stopách prostupuje vše a vše řídí. Rendezvous Point nesložili zlou desku, ten vysoký standard tam stále je slyšet, ale ke konkurenčním Leprous mohou opravdu jen vzdáleně vzhlížet. Nejsou tím dokonale seřízeným strojem na frenetické pocity, promyšleným do posledního detailu v souhře všech a všeho. Univerzální chaos má svou slabinu v tom, že jediným velkým článkem je zpěv, samotná kapela se ze škatulky prog metalu nedokáže vysekat o level výše.

 

I přes kritiku, kterou tu snáším, má deska své zářné okamžiky. Šestá The Takedown se svou atmosférou zvláštního, až kosmického prostoru a úžasnou rytmikou, to je lahůdka. Zajímavé je, všímat si různé drobné klávesové mezihry, rozprostřené po celé desce – zde velmi dopomáhající celkové atmosféře skladby. Baardova hra na bicí je strojově přesná, přesto plná hravosti. Už je to persona, která má vlastní „glejt“ na dopad paliček a souhru kopáků, všechny ty bleskové přechody po blánách a jste u něj doma (jeho klasická hra v oné šesté skladbě v páté minutě). Velmi příjemný je konec desky s Undefeated a důkaz, že celá ta souhra kapele umí i dobře vyjít (takový kus bych čekal od Leprous).

 

 

Universal Chaos je druhou deskou výborné kapely, která nějakým způsobem roste, ale nevyužívá svého hráčského potencionálu naplno. Cítím toho v tom všem hodně, ale prostě není to tam, kde by to mělo být. Rozhodně je to ale deska, která stojí za poslech. Kéž by něco takového vzniklo i na naší scéně.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky