Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rendezvous Point - Universal Chaos

Rendezvous PointUniversal Chaos

Ruadek25.7.2019
Zdroj: Flac
Posloucháno na: Fiio X3 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Nadějní Norové s druhou deskou, která by nemusela znít jako sólovka jejich zpěváka. Přesto zajímavá porce s výbornou rytmickou sekcí.

Norové jsou tady s druhým albem, Baardem Kolstadem opět na bicí sesli a především i nadále s Geirmundem Hansenem za mikrofonem. A to jsou prakticky ty nejlepší ingredience této desky, jejíž hodnocení se mi původně zdálo jako jasná volba, ale po čase přehodnocuji.

 

Rendezvous Point jsou technici ze školy Dream Theater nebo ještě lépe Leprous, možná snad i Ayreon. S Leprous je pojí bubeník (který hraje v obou kapelách současně, a to dokonce i když je koncert těchto kapel za sebou v jednom večeru) a černočerné Norsko, s Dream Theater zaměření a s Ayreon zvuk a jistá pestrost. V jisté době jsem je bral jako dočasnou náhradu za Leprous, protože tam byla podobně promakaná a funkční rytmika a stylově to nebylo až tak daleko. S druhým albem se ale jasněji ukazuje problém v tom, že mít opravdu dobrého pěvce, může být trochu na škodu. Geirmund totiž podstatně zastiňuje zbytek kapely a nebýt neskutečné rytmiky Kolstad – Erstad, už by moc nebylo co poslouchat. Univerzální chaos je totiž deskou, která po čase začne znít především jako sólová deska zpěváka než jako druhá řadovka celého souboru. Z odezvy kapely je patrné, že vědí, proč mají zpěv vytažený tak vysoko. Já si ale myslím, že to není úplně dobře.

 

 

V kapele jsou skvělí muzikanti, pro leckoho je úžasné vidět hru Gunn-Hilde Erstad, která svůj nástroj zcela evidentně zvládá nadmíru bravurně. Když se na to ale zaměříte pořádně, poslechnete desetkrát, dvacetkrát...  dojdete k názoru, že po smazání hlasové stopy z výsledného mixu bude celek jen hodně průměrná zkušenost. Já mám tohle po čase i s (jinak výbornou) kapelou Soen, kde Joel Ekelöf předvádí totéž kouzlo a jeho hlas v mnoha stopách prostupuje vše a vše řídí. Rendezvous Point nesložili zlou desku, ten vysoký standard tam stále je slyšet, ale ke konkurenčním Leprous mohou opravdu jen vzdáleně vzhlížet. Nejsou tím dokonale seřízeným strojem na frenetické pocity, promyšleným do posledního detailu v souhře všech a všeho. Univerzální chaos má svou slabinu v tom, že jediným velkým článkem je zpěv, samotná kapela se ze škatulky prog metalu nedokáže vysekat o level výše.

 

I přes kritiku, kterou tu snáším, má deska své zářné okamžiky. Šestá The Takedown se svou atmosférou zvláštního, až kosmického prostoru a úžasnou rytmikou, to je lahůdka. Zajímavé je, všímat si různé drobné klávesové mezihry, rozprostřené po celé desce – zde velmi dopomáhající celkové atmosféře skladby. Baardova hra na bicí je strojově přesná, přesto plná hravosti. Už je to persona, která má vlastní „glejt“ na dopad paliček a souhru kopáků, všechny ty bleskové přechody po blánách a jste u něj doma (jeho klasická hra v oné šesté skladbě v páté minutě). Velmi příjemný je konec desky s Undefeated a důkaz, že celá ta souhra kapele umí i dobře vyjít (takový kus bych čekal od Leprous).

 

 

Universal Chaos je druhou deskou výborné kapely, která nějakým způsobem roste, ale nevyužívá svého hráčského potencionálu naplno. Cítím toho v tom všem hodně, ale prostě není to tam, kde by to mělo být. Rozhodně je to ale deska, která stojí za poslech. Kéž by něco takového vzniklo i na naší scéně.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky