Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O dvouhlavé ambientní těleso Theatrum Spirituum jsme už jednou zavadili v rámci recenze se spřízněnými 777 Babalon. Jednalo se o nahrávku Metacosmic a během článku jsem se vyjádřil ve smyslu bližší náklonnosti k druhým jmenovaným, neboť tvorba Theatrum Spirituum mi přišla obyčejná a svým způsobem fádní. Nedalo se jí upřít snahy, ale v kombinaci s rozpaky a celkovou nerozhodností byl za rovnítkem pouhý průměr alba, které povyšovali zejména 777 Babalon. Nic ve zlém. Dnes jsme ale společně o pět let dále. Theatrum Spirituum si více srovnali aspekty své tvorby a dali vzniknout nahrávce Wastelands, na které kombinují teatrální symfonii s dark ambientem a poezií přednášenou v angličtině.

I když první dojem byl vyloženě bez zájmu, to přiznávám. Ale po rozkrytí detailů alba jsem nabyl přesvědčení, že Wastelands nelze jen tak zatratit a založit do šuplíku s nápisem "nezajímavé". To by bylo ze strany posluchače příliš odfláknuté, natož když to není odfláknuté ze strany autora. A to rozhodně není. Wastelands je album, které má svou atmosféru a svůj příběh. Taková je jeho podstata, jeho devíza. Až pak se můžeme bavit o skladatelské zručnosti a celkovém projevu. Tam už dělím album na dvě části. Recitaci a hudbu.

Samotný způsob recitace mi mnoho neříká. Hlavní mínus spatřuji v zabarvení hlasu, který postrádá charakter a respekt, neb mi evokuje spíš studenta magie, který objevil první příznaky chemických účinků a je fascinován měnícími se stavy nálad a občas trochu vyšiluje. Mému uchu je podobně orientovaný hlasový doprovod poněkud vzdálen. Ta nevyzrálá, chce se říct až naivní, poloha mi zkrátka nevyhovuje. Představoval bych si něco úplně jiného...

Hudebně však Theatrum Spirituum nestrádají, zní o poznání zajímavěji. Za vším hledejme  propojení temného ambientu a neoklasického symfonična s dávkou efektů a vedlejších vjemů, které nahrávku vkusně doprovází. Vše je na bázi jednoduchosti, strohé teatrálnosti, která má svůj důvod být na světě a nepřekračovat prozatím vzdálenou mez nepříčetnosti či neposlouchatelnosti. Od těchto projevů jsme včas a s náskokem uchráněni. Zachytil jsem několik zajímavých návazností, povedených vyjádření, kterým nechybí slušná porce orientace. Ale zůstal bych u termínu "lze zachytit, možná vycítit", ovšem skutečným splynutím s temným koridorem představ a jeho následného převedení ve zvukovou podobu bych to ještě nenazval. Cesta je dlouhá, směr správný, jsou tu místa k zastavení, uhrančivost ale schází.

Wastelands je sbírkou temného minimalismu, v jehož mantinelech umí odvracet tvář od konzumní přijatelnosti, avšak jeho skutečná síla je zatím pouhým plácnutím do neprobádaných vod možností. Od splitka se pokročilo, k superlativům je zatím daleko. Přeji však jen to dobré a držím palce, třeba budu příštím setkáním fascinován mnohem více. Dnes hodnotím jako průměr a víru v temnou naději.