Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Robert Plant and The Sensational Space Shifters - Carry Fire

Robert Plant and The Sensational Space ShiftersCarry Fire

Sorgh16.1.2018
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Plantova poslední nahrávka z října loňského roku, na které opět spolupracoval s kapelou The Sensational Spaceshifters, už měla čas se zaležet a nechat ze sebe promluvit vnitřní hlasy naprvní poslech neslyšené. Už se mohou ozývat duchové, kteří mohli být zpočátku skryti pod muzikantskou stránkou desky. Je načase o ní mluvit.

Nebudu nosit dříví do lesa a opakovat, čeho všeho Robert Plant dosáhl nebo podobné kydy. Kdo ho poslouchá, ví, čeho dosáhl i jakým směrem se jeho cesta v současnosti ubírá. Sám si nebudu hrát na chytrého a ač mám rád Zepelíny i některé Plantovi pozdější duety s Pagem, jeho sólovou dráhu jsem moc nesledoval. Dech mi vyrazily "ukolébavky" z roku 2014 náhle a trvale. Až tehdy jsem propadnul kouzlu hudby důchodce, který neví jak zestárnout. Nebo to dělá s grácií a rozumným smířením. Carry Fire je dalším stupněm do nebe, stále kus od finále.


Teplo se skrývá už v názvu alba, ale hřejivý, domácký pocit nás obalí hned po startu a to díky zvuku, který má svoje muchy, ale díky ním mezi řádky můžete slyšet praskání ohně v krbu. Jeho žluté světlo jakoby se odráželo na stěnách studia obloženého dřevěným táflováním.


Jsou to fantazie, ale s nimi je Plantova tvorba úzce spjata a tak proč nezačít poslech s příjemným pocitem a naladěním. Tento bard je nesmrtelný snílek plnící sny sobě i hudebním fajnšmekrům na jeho palubě, ke kterým ho netlačí povinnost, ale čistá radost. Proto je Carry Fire stejně pokojné a rozvážné jako předchozí Lullaby and... The Ceaseless Roar. To byl majstrštyk, nejlepší výběrová káva ze všech koutů světa, kde se jí daří.

 

 

Chutě a vůně jsou důležitým pojivem i současné nahrávky, která nasává z nespočetných studní, lesů a pouští. Nejen v titulní Carry Fire, která je prototypem skladby nesené na exotickém koberci odkudsi z Levanty, se na hře podílí nástroje bez tradice v našich končinách. Tamburíny, djembe, bendir  v souhře s trylkování pedálové steel kytary tvoří magickou auru dálav, do kterých nejezdí MHDéčko. Zbytek je rockový baladismus nesený touhou po civilní tváři bez exhibicí.

 

Skladby vybízí k odpočinku a soustředěnému poslechu, na pouhou kulisu doprovázející jinou činnost  jim chybí myšlenková i skladatelská prázdnota. Ve správný moment vystupují do popředí razantnější kroky po studiu a zakazují posluchačům nechat se vyšumět do ztracena, budí nás a připomínají, že plamen stále hoří, že je den. Bones Of Saints je taková, Carving Up The World Again... A Wall And Not A Fence taky. Plant s kapelou v nich jdou odlišnou cestou, při které nepotřebují budit drásavou energii křikem nebo hlasitými rify a přesto cítím hluboký nádech veselého životabudiče.

 

Carry Fire je takovým zveřejněným elixírem spokojenosti, plným vyzrálého materiálu, ve kterém se snoubí vybrané suroviny. Hlavní šéf je sám trhal, sušil a maceroval, nyní předložil k ochutnání. Dobrý poslech!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.7.18 15:51

Mně to zas trochu provinile baví tím, jak je to trochu dřevácky jednoduchý. Připomíná mi to starý Kalmah, který jsem poslouchal kdysi jako mladé vlasaté Lomikáře.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pavol ZVALO / 23.9.18 15:20odpovědět

Fantastic!!!!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky