Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Robert Plant and The Sensational Space Shifters - Carry Fire

Robert Plant and The Sensational Space ShiftersCarry Fire

Sorgh16.1.2018
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Plantova poslední nahrávka z října loňského roku, na které opět spolupracoval s kapelou The Sensational Spaceshifters, už měla čas se zaležet a nechat ze sebe promluvit vnitřní hlasy naprvní poslech neslyšené. Už se mohou ozývat duchové, kteří mohli být zpočátku skryti pod muzikantskou stránkou desky. Je načase o ní mluvit.

Nebudu nosit dříví do lesa a opakovat, čeho všeho Robert Plant dosáhl nebo podobné kydy. Kdo ho poslouchá, ví, čeho dosáhl i jakým směrem se jeho cesta v současnosti ubírá. Sám si nebudu hrát na chytrého a ač mám rád Zepelíny i některé Plantovi pozdější duety s Pagem, jeho sólovou dráhu jsem moc nesledoval. Dech mi vyrazily "ukolébavky" z roku 2014 náhle a trvale. Až tehdy jsem propadnul kouzlu hudby důchodce, který neví jak zestárnout. Nebo to dělá s grácií a rozumným smířením. Carry Fire je dalším stupněm do nebe, stále kus od finále.


Teplo se skrývá už v názvu alba, ale hřejivý, domácký pocit nás obalí hned po startu a to díky zvuku, který má svoje muchy, ale díky ním mezi řádky můžete slyšet praskání ohně v krbu. Jeho žluté světlo jakoby se odráželo na stěnách studia obloženého dřevěným táflováním.


Jsou to fantazie, ale s nimi je Plantova tvorba úzce spjata a tak proč nezačít poslech s příjemným pocitem a naladěním. Tento bard je nesmrtelný snílek plnící sny sobě i hudebním fajnšmekrům na jeho palubě, ke kterým ho netlačí povinnost, ale čistá radost. Proto je Carry Fire stejně pokojné a rozvážné jako předchozí Lullaby and... The Ceaseless Roar. To byl majstrštyk, nejlepší výběrová káva ze všech koutů světa, kde se jí daří.

 

 

Chutě a vůně jsou důležitým pojivem i současné nahrávky, která nasává z nespočetných studní, lesů a pouští. Nejen v titulní Carry Fire, která je prototypem skladby nesené na exotickém koberci odkudsi z Levanty, se na hře podílí nástroje bez tradice v našich končinách. Tamburíny, djembe, bendir  v souhře s trylkování pedálové steel kytary tvoří magickou auru dálav, do kterých nejezdí MHDéčko. Zbytek je rockový baladismus nesený touhou po civilní tváři bez exhibicí.

 

Skladby vybízí k odpočinku a soustředěnému poslechu, na pouhou kulisu doprovázející jinou činnost  jim chybí myšlenková i skladatelská prázdnota. Ve správný moment vystupují do popředí razantnější kroky po studiu a zakazují posluchačům nechat se vyšumět do ztracena, budí nás a připomínají, že plamen stále hoří, že je den. Bones Of Saints je taková, Carving Up The World Again... A Wall And Not A Fence taky. Plant s kapelou v nich jdou odlišnou cestou, při které nepotřebují budit drásavou energii křikem nebo hlasitými rify a přesto cítím hluboký nádech veselého životabudiče.

 

Carry Fire je takovým zveřejněným elixírem spokojenosti, plným vyzrálého materiálu, ve kterém se snoubí vybrané suroviny. Hlavní šéf je sám trhal, sušil a maceroval, nyní předložil k ochutnání. Dobrý poslech!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pavol ZVALO / 23.9.18 15:20odpovědět

Fantastic!!!!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky