Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Znáte Lingam? Je to black metal z Moravy, který tu s námi hraje od nějakého roku 2002. Moc toho o sobě veřejně neříká, jelikož podle jistě dobře známých archivů (Metal-archives), byla již činnost ukončena. Oficiální web kapely zamrznul někdy v roce 2008, facebook je de facto nefunkční, takže jen bandzone kanál je jediné internetové spojení se světem. A právě dle tohoto profilu se můžeme dozvědět, že kapela byla aktivní naposledy před rokem (únor 2017) a to i koncertně. Letos nám do naší Echoes schránky přistála poptávka po recenzi na poslední desku, která vyšla v roce 2015. Řekl jsem si proč ne, tak to tady máte.

Těžko říct, jestli to nazvat retro recenzí, nebo prostě přijmout podivnou kapelní aktivitu, která funguje na bázi náhodných a pozvolna uvadajících výpadů směrem do éteru. Dnešní fanoušek (nejen black) metalu je vystaven nehoráznému množství novinek a neustálých vln muziky, kterou si hodlá vychutnat, poslechnout, či se o ni jinak zajímá. Jste-li kapela a chcete se mezi tenhle dav vejít a snad být i viděni, musíte tomu jít trochu naproti. Tomu asi nepomáhá fakt rozesílání promo nahrávek tři roky starých kousků. Ale třeba Lingam chtěli z jakési nostalgie číst názory na svá hudební dítka i takto zpětně. Proč ne, konec konců komu to vadí?

Lingam je kapelou spadající pod black metal a v době jejich vzniku jsem se o ně rovněž otřel v rámci pokoutného lovení všeho, co smrdí štítkem black. Tehdy mě zaujalo jejich křížové logo, které je však jedinou stopou, která se mi kdy na počest skupiny vryla do paměti. S poslechem alba Behind The Scene jsem si hned osvěžil proč. Kapela jednoduše staví svůj black na hojné podpoře kláves, umělých symfonií a ženském, řekněme, operním zpěvu ve střídání se s klasickým chroptěním a sypáním běžného blacku. Mně se tenhle model už celkem přejedl a jsem jej schopen jakž takž tolerovat snad jen u vybraných jmen. Mezi nimi jsou třeba Cradle Of Filth, od kterých se tu a tam zaleskne nějaká ta inspirace i v rámci Behind The Scene. Rád bych přihodil další srovnávací jména, ale z téhle černé odnože jsem už skutečně vypadl. V tuzemských kruzích můžeme kapelu srovnat s takovými Nocturnal Pestilence. Jsou zde jisté styčné body, které můžeme seznat jako shodné, ačkoliv výsledný výraz kapel je vcelku odlišný.

Lingam se snaží být náležitě bohatí a své kompozice tak nešetří množstvím použitých melodií, riffů a jiných zprvu nenápadných vsuvek. Třeba kytary tu mají skvělou úlohu a jejich vybrané party jsou povedené. Dojem mi však následně kazí zpěv, či hojně využité klávesy. Různé sólo klávesování mi pak přijde vyloženě otravné, zdržující a tím pádem nežádoucí. Ale to je věc, která je pro žánr vlastně typická a zároveň vede i k tomu, proč se tak snadno oposlouchá. Bicí i kytary však krásně valí, kdyby se ještě trochu víc přitlačilo na pilu a kladl důraz na špinavost, mohl by být výsledek o něco zajímavější. Ty nápady tam jsou, stejně jako šikovnost všech hráčů, jen by možná chtělo trošku otočit kormidlem. Ta patetičnost mi přijde zbytečná a kapele ani moc nesluší, ale třeba jsem to celé jen nepochopil. Ostatně i motiv obalu je takový, že bych měl přimhouřit oči a očekávat nějakou melancholii a snad i trochu té procítěnosti, když tam ta slečna tak ležérně čeká na rozpadlých schodech a v protějším rohu na ni civí obrovská růže.

Nemá smysl to lámat přes koleno. Deska osloví ty, kteří vnímají a chápou určitou atmosférickou polohu blackových klávesových skupin. Lingam však nemůžeme řadit mezi nejlepší tuzemské black metaly, natož pak světové. Přestože kapela hraje i zní celkem přesvědčivě a efektivně, stále postrádám smysl, oč jim jde. Veškeré možné komunikační kanály mlčí, či nejsou nijak aktualizovány. Beru to tak, že si prostě hrají, co je baví a baví tím i své okolí. Do jisté míry určitě fajn a pokud jsou všichni spokojeni, pak je svět vlastně v pořádku.