Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na světě není mnoho hudebníků, skladatelů, interpretů, lidí, kteří by o sobě mohli s oprávněnou smělostí a pýchou bez obalu tvrdit, že stáli u zrodu jedné z nejvýznamnějších kapitol rockové hudby a potažmo kulturního dění jednadvacátého století vůbec. Ba co víc, že byli jejím ústředním hrdinou, scénáristou i režisérem zároveň. Pro některé z nich se stav podlehnutí vlastnímu stínu dávné velikosti, slávy a uspokojení z neochvějné nedotknutelnosti přeměnil v definitivní, konečnou stanici a vzpomínky na doby minulé, často již zpola zapomenuté, stanuly jako poslední, osamocený, styčný bod uprostřed pomalu se bortícího, oprýskaného světa. Světa, jehož dávný lesk, novum pozvolna obklopuje a nezadržitelně sžírá proměnlivý, nestálý, zrychlený a často jen stěží uchopitelný, nelogický následovník. Přímý potomek jeho samotného.

Pro další však tento svět vždy skýtal nepřeberné množství rozličné inspirace podněcující touhu zakoušet stále nové, neočekávané, vzrušující. Přirozeně prolínat tradice, um starých mistrů řemesla, kulturní bohatství etnik, národů napříč státy i celými kontinenty s možnostmi doby, vlastním hudebním cítěním a vnitřním přesvědčením.

Podobně smýšlejících persón bychom, i přes veškerou snahu podpořenou dobrou vůlí, nalezli stěží byť jen poloplnou hrst zasloužilé groupie ze západního pobřeží. Avšak Robert Plant, hlas několika generací, výjimečný skladatel a nositel Řádu britského impéria mezi tyto bez debat patří.

Za dobu bezmála čtyř dekád aktivního muzikantského působení stihl tolik, co by jiným vystačilo na deset životů, a přesto… hudba zůstává stále jeho vášní. Baví se, hraje si, nechává se inspirovat. Radost a nepochopitelně nevyčerpatelná zásoba energie, kterou s bezprostřední samozřejmostí vkládá do každého tónu tímto povzneseného nad úroveň běžně chápaného a přijímaného, působí na všechny smyslové vjemy znovu a znovu odzbrojující lehkostí i důvěrnou známostí. V místech, kde poslední střípky ozvěn Mighty Rearranger zanechaly před sedmi lety své otisky, vyrůstají nyní čerstvé, svěží, novotou, typickým nádechem world music, ale i decentní elektronikou obestřené útvary, jejichž vnitřní neklid a příjemně dráždivé pnutí do vzájemné harmonie navrací Robertův sametový přednes všemi váženého doyena.

Klid, rozvaha a sázka na intuitivní přirozenost. Zostřený výraz přichází ke slovu jen v nezbytně nutných dávkách, přičemž ani na okamžik nenarušuje konzistentní auru nedotknutelné napozemskosti. Povětšinou volně se linoucí pasáže nechávají dostatečný prostor pro decentní realizaci The Sensational Space Shifters, jež ovšem nerozevírá nůžky mezi protagonistou a jeho doprovodným bandem. Celek tak působí velmi kompaktním, nerozháraným dojmem. Čistě, bez zbytečně rozmáchlých gest a megalomanských nesmyslností. Krásné, nestrojené, poutavé… otevřete svou mysl a nechte se unášet na křídlech konejšivého křiku té nejsladší ukolébavky. Robert Plant ve své typické životní formě.