Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V záři těchto faktů však musím konstatovat, že Root se podařilo odhrnout vrstvu popela kryjící jasný třpyt jejich pověsti a vydat salvu znamenající pár vybojovaných schodů směrem vzhůru. Kořen ne a ne uhynout, jen musí vodu nasávat z čím dál větší hloubky a to jářku není lehká situace. Přistupme tedy k hrobu, z jehož západní stěny vyčnívá svraštělý kořen, aby nám jako ruka nebožtíkova ukázal správný směr dlouhé cesty.

Jak Root stárne, pomalu dětinští a mentálně s vrací do období nočních polucí, prvních nesmělých vousů v záplavě akné a hloupě znějícího hlasu. Ač to může vyznít negativně, opak je pravdou. V těch mladých letech se čile holdovalo blacku a právě esence dob minulých je na novince jasně patrná. Big Bossovo skřehotání či divoké vypalovačky se neštítí pražádných pavučin a vymetají a vymetají, až to hezké není. Ta mladá léta kouzelně voní.

Deska má i několik slabších míst, o tom žádná. Poměrně nudné intro vyplněné Big Bossovými povely démonům, které už automaticky přeskakuji. Zde je snad zajímavý jen temný klavír na pozadí a to jen místy. Ani zvěstování His Coming nepatří mezi absolutní perly. A outroidní The Apocalypse? Od poloviny celkem zbytečná. Ovšem už druhá v pořadí In Nomine Satana nás vrací někdy do období alba Temple In The Underworld. Doby temna a chaosu. Střednětempá, kolovrátkově až hypnotická. Navíc je jako jediná nazpívaná v češtině, což je po dlouhé době osvěžující a lze ji v domácím prostředí koktat coby modlitbu před spaním. Jako v jiných skladbách i tady je síla v jednoduchosti a přímočarém sdělení. V tomto ohledu byli Root vždy schopnými tvůrci, než se jim do muziky začalo vkrádat víc a víc alternativních prvků, což z mého pohledu bylo až na škodu.

Naprosto dominující sílu, která přesvědčí i další zapšklé skeptiky jako já, spatřuji ve flácích Legacy Of Ancestors či Revenge Of Hell, které mi svojí atmosférou a zvukem připomínají nedostižné album Black Seal. Jsou dostatečně úderné, aby udržely pozornost a druhá jmenovaná krom tvrdosti zasáhne srdce i několika pasážemi vkusných kytarových sól. Na závěr pak pro chtěný kontrast přechází akustickou vybrnkávačkou vniveč. Root ve vrcholně blackové podobě můžeme spatřit ve snad největší vypalovačce na albu, Darksome Prophet. Zvuk kytar je makabrózní, upřímně se chvěji a manipuluji se svým žezlem ve slipech. Snažím se držet stejné tempo, ale je to marné, jsem bolavý a tak nechávám chlapeckých her a vrhám se na další knedlík… Kus po kusu trhám torzo svými již tupými zuby a žvýkám. Hity jeden za druhým, těžko tomu uvěřit. Jsem již v půlce hodokvasu a stále nejsem syt, nemohu se nabažit. Sladkou připomínkou pravé víry a naděje v budoucnost může být i kousek Son Of Satan. Jako by ho, kluka rohatýho, nebylo na desce dost, ještě sem tahá rodinku.. Jako hlt hořkého piva mi zprovozní zažívání předchozích soust a umožní pokračovat v nastoleném tempu až do konce. Je toho ještě hodně, co je třeba vyslechnout.

Sestava Root je snad už na delší dobu ustálena. Jak vidno, ani po odstranění několika základních větví kořenového systému strom neumírá a rodí dobré plody. Osobně s potěšením kvituji, že kořen dosáhl z vlastního hrobu zpět na povrch a sahá po vzpínajících se šlahounech břečťanu. Zda se mu podaří hledět do slunce po delší čas je otázkou budoucnosti. Cesta je přinejmenším dobře zaměřena.