Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rotting Christ - Aealo

Rotting ChristAealo

Jirka D.13.9.2010
Zdroj: CD (# SOM 214)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Bojovné, svébytné album, kterým Rotting Christ nezklamali očekávání a svým fanouškům po třech letech od vydání Theogonie předložili další klenot do sbírky.

O této kapele z Řecka jsem až do nedávna neslyšel vůbec nic, ačkoliv se na hudební scéně vyskytuje už od roku 1987. Napadá mě, že v té době mi byly tři roky a tak radši ani nedomýšlím, kolik let musí být Sakis Tolisovi, kolem kterého se všechno uvnitř Rotting Christ točí. Za těch třiadvacet let existence už stihli vydat pěknou řádku muziky, album Aealo je v pořadí desáté studiové. Mimo ně existuje spousta singlů, EPéček, demáčů a kompilací, takže Rotting Christ jsou celkem plodná kapela a hudebnímu světu přinesla už hodně zajímavého. Žánrově se pohybují téměř výhradně kolem black metalu, místy doplněného o přívlastek melodický. Výjimkou budiž druhá polovina 90. let, kdy se jejich tvorba dosti blížila gothic metalu.


Deska Aealo vyšla 15. února tohoto roku a po velmi úspěšném předchozím Theogonia (2007) bylo její vydání spojeno s nemalým očekáváním fanoušků. Už obálka desky mi napovídala, co že se bude skrývat uvnitř. Jakási podivná maska ukrutného válečníka nás pozvolna naladí na starověkou vlnu, do časů, kdy bylo Řecko zmítáno válkami s Peršany, kdy země duněla pochodem statisíců bojovníků a kdy půda byla nasáklá krví padlých. Bojová až válečná atmosféra se táhne celým albem jako stigma od počáteční Aealo až do poslední písně. Úvod patří ženskému sboru Pleiades, jejichž přítomnost mě velice příjemně překvapila. Jejich chóry jsou slyšet téměř v každé písni a desce to dává úžasně osobitý charakter a až neuvěřitelnou živost. Řeckých etno-prvků lze během poslechu najít víc, jsou roztroušeny jako šupinky zlata na cestě – stačí je sbírat a nechat se unášet jejich krásou.


Hlavní slovo má ovšem metal, většinou řízný a rázný, někde doplněný o krásné melodické pasáže, které mně daly vždycky možnost trochu vydechnout. Ona zmíněná válečná bojovnost je slyšet všude, hudba mnohdy zní jak pochod ohromného množství vojska, Tolisův štěkot vás staví do pozoru a vy máte pocit, že musíte popadnout nějaký klacek a jít praštit po hlavě prvního, koho potkáte. Zavřel-li jsem oči, viděl jsem scény z Pána Prstenů, kdy se řezaly oddíly lidí a elfů se skřetama; kdo viděl 300 – Bitva u Thermopyl (já teda ne), určitě bude vědět...Celý tenhle nářez je podpořen dost údernými bicími, které nejsou příliš technické a komplikované, ale bijí vždy ve správnou dobu a ženou desku obrovským tempem vpřed. Největší smršť se strhne v páté písni dub-sag-ta-ke, která vás nenechá v klidu ani chvíli a vy budete mít pocit, že jste se ocitli přímo uprostřed bitevní vřavy. Celé toto hudební tornádo je i nadále kořeněno chóry děv Pleiades, řeckými etnickými prvky a je toho prostě dost – všechno pasuje, všechno má své místo a opodstatnění, hudba zní skvěle a mně nezbývá než smeknout.


Závěrečná Orders From The Dead je poctou Diamandě Galas. Její projev připomíná temné proroctví věštkyně, zaříkání čarodějnice a temnou kletbu v jednom. Těžko jít po něčem takovém rovnou spát; i přes nedobrou znalost angličtiny člověk vycítí, že nic příjemného mu ta děva nepřeje.


Celkově vzato působí album velice kompaktně a uceleně, hudba je namíchána ve správném poměru a s velkou péčí, takže výsledek stojí rozhodně za opakovaný poslech. Nenašel jsem místo, které by mě nudilo, právě naopak, muzika se řítí vpřed závratně rychle, občas se zapomínám nadechovat a vydechovat,....padesát minut je najednou fuč a vy si budete chtít koupit lístek na další jízdu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky