Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
RüYYn  - RüYYn  (EP)

RüYYn RüYYn (EP)

Garmfrost13.12.2021
Zdroj: CD, 6-panelový digipak / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Skandinávský black metal obohacený francouzským šarmem. To je RüYYN!

Můžeme začít klasicky představením kapely. Respektive jednočlenného projektu, kterým je RüYYn. Za vším stojí francouzský multiinstrumentalista a zvukař Romain Paulet. S ohledem na vyspělost jeho tvorby bych čekal zkušeného harcovníka a nikoliv kluka, který si debut odbyl s melodicky deathmetalovým projektem Erased Memory a nyní RüYYn. Veškerých nástrojů, jako i mix a mastering se stejně jako v předchozím projektu, tak v tom aktuálním chopil sám. A nutno dodat, že nic není upozaděno a nic nezaostává za zbytkem. Netuším, zda RüYYn je přímým pokračováním Erased Memory nebo tvůrce jednoduše zjistil, že k projevu potřebuje změnu stylu a tím pádem i názvu. Ať je tomu jak chce, eponymní EP RüYYn je skrz na skrz nasáklé severskou černotou, zběsilostí a krutými melodiemi. Po death metalu nikde ani památky, vše se pohybuje v ryze blackovém módu.

 

ruyyn

 

První, s čím se seznámíte, je stylově mrazivý front cover znázorňující člověka ve sněhové vánici. Stejně mrazivý je i zvuk a vůbec sound. Ačkoliv se jedná o EP, nahrávka má půl hodiny, což by jinému stačilo, aby ji vydal jako full-lenght. Skladeb je na RüYYn pět, respektive čtyři plus krátké outro. Jejich názvy jsou vskutku jednoduché – pouze římské číslice. Řekl bych, že tohle je dávno okoukané a osobně nevidím nic špatného na popisných názvech. S hudební náplní je to podstatně zajímavější. O jednoduchosti a strohosti nemůže být řeč. Deska je nesena v syrovém stylu, přítomny jsou však silné melodické momenty, skvělá kytarová práce a chválu rád připíšu i rytmické sekci. Na poměry raw blacku je rytmika až výjimečná. Romain je velice zdatný bubeník i basák. Oba nástroje spolupracují a dělají prostor kytarám a jejich radovánkám. Opravdu bych tipl, že desku nahrála komplet sestava. Natolik je hra rafinovaná a pestrá, jako by ji vymyslela souhra několika myslí a ne jedna. Bravo!

 

Slabší je to ovšem s originalitou. Z alba jsou cítit odkazy někdy až trestuhodně očividné. Klasicky jsou ke slyšení Bathory, nebo Satyricon. Sem tam Immortal… Oproti těmto ikonám je však RüYYn zběsilejší a díky dalším vlivům na kopírování brzy pozapomenu. Tady se dostávám k stavbě jednotlivých skladeb a gradaci alba. Je velice příjemné, že byť jsou skladby I. - IV. kruté a rychlé, jsou plné odboček a tím pádem získávají punc epického vyprávění a pouhá půlhodinka nabobtnává o více rozměrů. Nejsem hluchý a slyším časté opakování několika nápadů a sem tam nevyrovnané nálady. Občas mám pocit, jako by se v RüYYn tvůrce nevěděl, kam vrtnout. Zda chce v muzice nechat vinout emoce v podobě post-rockových trylků, nebo se unášet disonancemi a syrovou magií. Naštěstí to druhé vítězí a deska nepůsobí příliš rozháraně. Ony melodie mi vůbec nevadí, ale desce v těchto momentech dochází dech.

 

 

Každopádně je RüYYn nasáklé energií a působivou atmosférou. Vše je zahrané puntičkářským přístupem, kterému nechybí nadšení a dravost. Zvuk je rovněž velice zdařilý, ryzí a přitom dostatečně špinavý. Ozdobou je grafické zpracování digipaku. To v případě vydávajícího labelu už dávno beru jako samozřejmost. RüYYn  tedy beru jako skvělý vstup na scénu. Jen doufám, že se Romain Paulet opět nerozmyslí a nerozjede další projekt, než aby se věnoval rozvíjení RüYYn. Je na čem stavět!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky